Odešel Joe Lieberman

Amerika ve varu 41

Odešel Joe Lieberman

Ohlédnutí za životem a kariérou muže, jenž překonával stranické spory i hranice mezi oběma politickými tábory

Martin Kovář

V minulém týdnu proběhla takřka všemi světovými médii zpráva, že ve dvaaosmdesáti letech zemřel respektovaný americký politik Joe Lieberman. Autoři evropských nekrologů jeho kariéru vesměs oceňovali, zároveň ale, myslím, zcela nedohlédli, jakou naději pro „Ameriku“ tento pozoruhodný muž, jemuž k pomyslné „velikosti“ chyběla jenom špetka štěstí a něco málo charismatu, představoval. Liebermanův životní příběh je téměř dokonalou ukázkou toho, jak tenká může někdy hranice mezi neúspěchem (o něm se v jeho případě nedá mluvit), relativním úspěchem (což je jeho případ) a opravdu velikým, nezapomenutelným triumfem, jímž se člověk zapíše do historie. Tak se na jeho životní příběh pojďme podívat podrobněji.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 4. dubna 2024

Na dosah velikosti

Mezi volby amerických prezidentů, na něž se nikdy nezapomene, patří nepochybně ty z podzimu 2000, ve kterých nakonec George Bush mladší (*1946) – po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA – nanejvýš těsně porazil úřadujícího viceprezidenta Alberta Arnolda „Ala“ Gorea (*1948), když o výsledku rozhodlo několik stovek hlasů na Floridě. Ve vášnivé debatě na téma, co všechno za vítězstvím Bushe mladšího na Floridě, kde byl v té době guvernérem jeho mladší bratr John Ellis „Jeb“ Bush (*1953), tak trochu zaniklo, kdo by se v případě vítězství Alberta Gorea stal jeho viceprezidentem. Oním mužem byl právě „náš“ Joe Lieberman.

Podobně se pozapomnělo i na to, že když se v roce 2008 ucházel za Republikánskou stranu o prezidentský úřad John Sidney McCain III. (1936–2018), přišel s myšlenkou, že by se jeho spolukandidátem v roli potenciálního viceprezidenta mohl stát tentýž demokrat Lieberman. Přední republikáni ale nakonec McCaina přesvědčili, že by Liebermanova kandidatura mohla stranu rozpoltit vedví. John McCain ustoupil, zvolil si jako viceprezidentskou kandidátku aljašskou guvernérku Sarah Louise „Sáru“ Heathovou Palinovou (*1964), kvůli níž, přesněji řečeno kvůli jejíž nedůvěryhodnosti a nezkušenosti s vysokou politikou nakonec, mimo jiné, jasně prohrál s Barackem Obamou.

(A mimochodem, čistě „pro pořádek“, úplně zapomenutý je Liebermanův pokus o získání prezidentské nominace z roku 2004, kdy prohrál s Johnem Forbesem Kerrym [*1943], který následně nedokázal porazit Bushe mladšího obhajujícího svůj mandát.)

Joe Lieberman se tak dvakrát ocitl na dosah „velikosti“, o které jsem psal v úvodu, ale nikdy na ni nakonec nedosáhl a potřetí už se šance nevrátila. Jaké mohlo být jeho viceprezidentství a případné prezidentství, k němuž je z funkce „dvojky“ vždycky blízko, není úplně jasné. Vzhledem k jeho vzdělání, zkušenostem, znalostem Kongresu, schopnostem vyjednat oboustranně přijatelný kompromis, kontaktům na „velký business“ atd. si nicméně troufnu odhadnout, že by bylo velmi úspěšné. Když „Joe“ před pár dny zemřel, přišla „Amerika“ o muže, který mohl být její nadějí v časech, jež byly velmi komplikované a jež stály na počátku dnešní rozpolcenosti země, která se podle některých odborníků i publicistů a politiků ocitá na hraně občanské války.

Životní příběh Joea Liebermana

Joseph Isadore „Joe“ Lieberman (1942–2024) se narodil ve Stamfordu ve státě Connecticut do židovské rodiny, jejíž předci pocházeli, pokud jde o otcovu stranu, z faktického ruského záboru Polska (tzv. Kongresovka), z matčiny strany pak z Rakousko-Uherska. O charakteru mladíka, který měl velmi brzy jasno v tom, že chce život zasvětit službě veřejnosti, vypovídá, že se již v roce 1963, tedy v pouhých v jednadvaceti letech, vypravil na „hluboký jih“ (Deep South), do státu Mississippi, aby zde jako aktivista bojoval za občanská práva afroamerických spoluobčanů, což bylo v době, o níž je řeč, všechno, jenom ne snadné.

V roce 1964 získal Lieberman jako první v rodině vysokoškolské vzdělání (bakalářský titul z politologie a ekonomie na Yale University a, o tři roky později, tamtéž i titul právnický. Před hrůzostrašnými běsy vietnamské války (Vietnam War; 1961/65–1973/75), která fatálně poznamenala jednu generaci Američanů, jej uchránilo nejprve vysokoškolské studium a poté fakt, že byl ženatý a měl malé dítě, takže se jej indočínská traumata přímo nedotkla.

V roce 1970 se Lieberman poprvé přímo zapojil do politiky, když byl coby „reformní demokrat“ zvolen do connecticutského Senátu, kde velmi aktivně působil deset let, z toho šest let jako šéf demokratické většiny. V roce 1980 se poprvé pokusil o „průnik“ do celostátní politiky, ale bez úspěchu (když prohrál ve volbách do Sněmovny reprezentantů). Tato porážka Liebermana hodně zasáhla, a také proto v následujících letech pracoval jako generální prokurátor státu Connecticut, aniž se o ucházel o jakékoli křeslo „na vrcholu kluzkého stožáru“. Teprve v roce 1988, již jako lidsky i politicky mnohem zkušenější, se vydal do boje znovu, tentokrát rovnou o Senát, a po těsném vítězství nad republikánem Lowellem Palmerem Weickerem, Jr. (1931–2023) se stěhoval do Washingtonu. Možná ani Liebermana tehdy nenapadlo, že „svůj“ post obhájí nejen v roce 1994, ale i v letech 2000 a 2006 a stane se jedním z nejvlivnějších mužů na Kapitolu.

Liebermanova pozice v Demokratické straně byla poměrně nezvyklá, zvláštní a svým způsobem delikátní. Nikdy nebyl „fanatickým straníkem“, nýbrž mužem tak trochu „na hraně“, „na pomezí“, o čemž svědčily i McCaineovy úvahy o tom, že by si s ním šel bok po boku do prezidentských voleb v roce 2008. Vazby k Demokratické straně ale Joe Lieberman nikdy nezpřetrhal úplně, byť byly dost možná více osobní než přímo politické. Také proto demokraté jako strana podpořili jeho vedení mimořádně důležitého senátního Výboru pro vnitřní bezpečnost a vládní záležitosti (Senate Committee on Homeland Security and Governmental Affairs), jehož práce nakonec vedla (na základě zákona s názvem Don’t Ask, Don’t Tell Repeal Act of 2010) k ustavení ministerstva pro vnitřní záležitosti (Department of Homeland Security).

Lieberman zůstával demokratům věrný i v prezidentských volbách. Po neúspěšném „experimentu“ s kandidaturou po boku Johna McCaina v roce 2008 podpořil v roce 2016 „super-kandidátku“ Hillary Clintonovou (*1947), která ale prohrála s Donaldem Trumpem (*1946). Teprve v roce 2020 to Liebermanovi takříkajíc vyšlo, když ve volbách zvítězila současná hlava státu Joseph Robinette „Joe“ Biden, Jr. (*1942). Na velkou kariéru v jeho kabinetu už ale Lieberman pomýšlet nemohl; kromě věku (bez ohledu na stáří samotného prezidenta a jeho některých spolupracovníků, například již zmíněného Johna Kerryho) v tom hrála roli i skutečnost, že se Demokratická strana od časů, kdy v ní měl navzdory poněkud odtažitému vztahu jistý vliv, v mnohém (politicky i personálně) změnila.

Teď je tedy Joe Lieberman mrtvý a my se už nikdy nedozvíme, jak by Spojené státy americké, dnes rozpolcené, znovu to opakuji, „až běda“, vypadaly, kdyby se stal v roce 2001 viceprezidentem a kdyby třeba následně v roce 2008 vyhrál bitvu o Bílý dům. Vzhledem k jeho schopnostem i povaze lze směle předpokládat, že by tady dnes byla jiná, lepší „Amerika“.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.