O střílení na prezidenta, vyloupení pevnosti Fort Knox a jednom nenápadném detektivovi

Amerika ve varu 65

O střílení na prezidenta, vyloupení pevnosti Fort Knox
a jednom nenápadném detektivovi

Martin Kovář

Amerika se v posledních dnech znovu ocitla „ve varu“. Na bývalého a možná i budoucího prezidenta, republikána Donalda Trumpa, byl téměř spáchán další atentát, jemuž protentokrát zabránila bdělost tajných agentů z jeho ochranky. Atentátník se snažil Trumpa zaměřit do hledáčku pušky v golfovém resortu ve West Palm Beach na Floridě, nedaleko exprezidentova palmbeachského sídla v Mar-a-Lago. Policie ho nakonec zatkla a nyní probíhá vyšetřování. Jak vidno, v amerických prezidentských volbách jde skutečně o život. Jiný tajný agent, legendární James Bond, slaví, s nadsázkou řečeno, rovněž, právě v tomto týdnu totiž uběhlo šedesát let od premiéry jednoho z jeho nejlepších dobrodružství, filmu „Goldfinger“, v němž nešlo o nic menšího než o uloupení „amerického zlatého pokladu“ z pevnosti Fort Knox. A aby toho nebylo málo, připomněli si Američané před pár dny i výročí narození herce Petera Falka, který je nadchl jako nenápadný, ale o to efektivnější poručík Columbo.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 19. září 2024

Střílení na prezidenta

Zatímco červencový atentát na Donalda Trumpa u města Butler ve státě Pensylvánie, při němž exprezident jen o vlásek unikl smrti, se zdál být, přinejmenším pro některé komentátory, zlomem, jenž Trumpa měl přivést do Bílého domu, výše zmíněné ne-střílení na Floridě rezonovalo ve Spojených státech i v Evropě, včetně České republiky mnohem méně silně. Do jisté míry to bylo dáno tím, že tajná služba zahnala atentátníka dříve, než stačil vystřelit, takže Trump unikl bez újmy na zdraví, ale také proto, že když je něco podruhé, je to prostě podruhé a už to nikdy nemá takový impakt jako poprvé (byť jde o atentát), a za třetí, čistě u nás doma, Trump není v českých médiích příliš oblíbený, takže představa, že se na něj někdo chystá střílet, zase není až tak zajímavá. Umím si nicméně živě představit, jak by česká média „řádila“, kdyby se ozbrojený střelec pohyboval v blízkosti viceprezidentky Kamaly Harrisové – nepochybně by to byl útok na demokracii a na všechno dobré, co tato kandidátka ztělesňuje.

Střílení na Trumpa, což píšu jako komentátor, který, jak jsem již uvedl, pokládá za mizerné oba kandidáty na prezidenta, je ve skutečnosti pro Ameriku nesmírně nebezpečné. Fakt, že během dvou měsíců usiloval adekvátně ozbrojený atentátník exprezidentovi a prezidentskému kandidátovi o život a že šlo o reálný pokus, žádné kašírované „rádoby“, je zneklidňující, znepokojivý a vypovídající o tom, že americká společnost, nebo přinejmenším její část, je opravdu rozdělená do krajnosti. Zatímco česká média referují především o tom, jak americkou společnost rozděluje Donald Trump – ne, že by na tom nebylo dost pravdy –, o tom, že tamní společnost rozdělují i názory „druhé strany“, jak by řekl Miroslav Donutil v „Pelíškách“, se z českých médií příliš nedozvíme.

Ve skutečnosti to tak nicméně je a já osobně soudím, že ať už v listopadu vyhraje kdokoli, bude mít poražená strana, respektive aktivisté poražené strany, velký problém výsledek respektovat. Na rozdíl od předpokládané většiny a v rozporu s tím, k čemu došlo 6. ledna 2021, si dokonce troufnu říct, že čekám větší těžkosti na straně případné poražené Kamaly Harrisové než u trumpistů, kteří po již zmíněném 6. lednu dostali po právu za vyučenou, a budou proto opatrnější. To jsou ale jen pouhá slova, všechno se ukáže až v reálu v listopadu. Tak si počkejme, o tom, že to bude „napínavé jako blázen“, jak mi napsal kamarád z New Yorku, nepochybuji ani na okamžik.

Jak vykrást Fort Knox

Když už byla řeč o dalším atentátu (ve stádiu přípravy, nedokonaném) na Donalda Trumpa a o tom, že mu zabránili pohotoví agenti Tajné služby, není od věci připomenout si jedno nenápadné výročí. Jestli se totiž někomu opakovaně dařilo a daří uvádět Evropu i Ameriku spolehlivě „do varu“, pak jsou to tvůrci filmových bondovek, počínaje producenty v čele s Albertem Romolem Broccolim (1909–1996) a dnes jeho dcerou Barbarou Danou Broccoliovou (*1960), přes slavné režiséry, kteří filmy točili, a konče, v očích fanoušků hlavně, představiteli hlavního hrdiny – agenta Jejího (a od příště Jeho) Veličenstva britské královny Alžběty II. –, jimiž byli Sean Connery, George Lazenby, Roger Moore, Timothy Dalton, Pierce Brosnan a, zatím naposledy, Daniel Craig.

Diskuse o tom, který z dosavadních představitelů agenta 007 byl tím nejlepším, jsou stejně nekonečné jako debaty na téma, která ze zatím pětadvaceti bondovek byla nejzdařilejší. Já osobně mám v tomto ohledu jasno: Z těch novějších je to nejen pro mě přelomové „Casino Royale“ z roku 2006 s Danielem Craigem poprvé v roli Bonda, z těch starších, „klasických“, je to legendární „Goldfinger“ z roku 1964 se Seanem Connerym, třetí natočená bondovka (po „Dr. No“ z roku 1962 a „Srdečných pozdravech z Ruska“ z roku 1963).

Ian Fleming napsal příběh o gangsterovi, který je posedlý zlatem a který chce vykrást americký Fort Knox (jednu z esencí Ameriky!), v roce 1959 jako sedmý v řadě s agentem 007 (první bylo „Casino Royale“ z roku 1953, poslední posmrtně vydaná sbírka povídek s názvem „Octopussy and The Living Daylights“ v roce 1966) a režisérské eso Guy Hamilton (1922–2016) jej převedl na filmové plátno, jak jsem už řekl, v roce 1964. Evropská premiéra se konala 17. září 1964 v Londýně, americká 22. prosince téhož roku a byl to první opravdu velký bondovský komerční úspěch. První dva filmy nebyly žádné propadáky, „Goldfinger“, natočený za tři a půl miliónu dolarů (což v roce 1964 nebylo málo), nicméně vydělal přes 130 miliónů dolarů, a hlavně, přivedl do kin masově Američany – je to ostatně první bondovka, jež se zčásti odehrává v USA (první se odehrávala na Jamajce, druhá v Istanbulu). Bondovský kult za „velkou louží“ tak odstartoval právě „Goldfinger“. I proto bylo dobré si ho dnes alespoň ve stručnosti připomenout.

Nenápadný poručík, kterého milovala celá Amerika

A nyní ještě k jednomu výročí, tentokrát televiznímu a policejnímu, díky čemuž nám to dnes dohromady (atentát – tajná služby – James Bond a poručík od kriminálky) docela ladí dohromady. Dne 16. září 1927 se totiž v newyorském Bronxu narodil americký herec židovského původu Petr Michael (po otci) Falk (1927–2011), dost možná i s českými kořeny/předky. Když ještě jako malý kluk přišel kvůli nádoru o pravé oko, nikoho by tehdy nenapadlo, že se z něj za čas stane jedna z největších hvězd a jeden z nejoblíbenějších amerických herců druhé poloviny 20. století. Dvě nominace na Oskara za nejlepší výkon ve vedlejší roli ve filmech „Murder, Inc.“ (1960), „Pocketful of Miracles“ (u nás známá jako „Kapsa plná zázraků“; 1961), desítka nominací na cenu Emmy a čtyři „trofeje“, úspěchy na Zlatých globech – to všechno má, pokud jde o Falkovo herectví, velkou vypovídací hodnotu.

Američané, a nejen Američané, nýbrž i televizní diváci v komunistickém Československu (napoprvé viděli dvanáct epizod v letech 1975–1979), si nejvíc ze všeho zamilovali Falkova poručíka (Franka – jakkoli není nikde přímo pojmenován) Columba. Falkův „obyčejný detektiv se zdravým selským rozumem v obnošeném baloňáku“, jehož příběhy diváci sledovali ve dvou dlouhých řadách a devíti sériích (1968–1977 a 1989–1990 plus desetidílný „přídavek“ z roku 2003) byl producentský (tržní) i herecký (Falk) majstrštyk. Falk díky němu získal čtyřikrát cenu Emmy (1972, 1975, 1976 a 1990) a Zlatý glóbus (1973), a, to hlavně, obrovskou popularitu na obou březích Atlantiku. V Americe Columbo udělal z Petera Falka naprostou Superstar, v již zmíněném komunistické ČSSR „super hrdinu“ a tak trochu ztělesnění amerického života a amerického snu (kluk z chudé židovské rodiny z Bronxu a taková kariéra, taková sláva – řeč je samozřejmě o Peteru Falkovi…). S odstupem let je skoro až s podivem, že normalizační kádři nechali Columba, stejně jako později britské Profesionály odvysílat…

Na seriálu se podílela spousta amerických herců a režisérů, které v budoucnu čekala závratná kariéra v Hollywoodu. První díl ze všech, čistě ad ilustrandum, režíroval tehdy neznámý mladík jménem Steven Spielberg, mezi režiséry dalších částí/epizod byl i Jonathan Demme, který později natočil mimo jiné oscarový trhák „Mlčení jehňátek“ („The Silence of the Lambs; 1991). Představitel hlavní role Petr Falk čněl ale nade všemi a je tomu tak dodnes, byť při letošním výročí, na rozdíl od sedmdesátých let minulého století, už Ameriku „do varu“ nepřivedl. Vzpomínka na něj je ale zcela na místě.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.