O nemocných amerických univerzitách a nejasném osudu pomoci Ukrajině, Izraeli a Tchaj-wanu

Amerika ve varu 25

O nemocných amerických univerzitách a o (přinejmenším dočasně) nejasném osudu americké pomoci Ukrajině, Izraeli a Tchaj-wanu

Martin Kovář

Když jsme před půl rokem hledali společně s kolegy

z Datarunu název newsletteru, ve kterém budu psát o dění v USA, zvolili jsme nakonec „Amerika ve varu“, protože to podle nás nejlépe odpovídalo a stále odpovídá americké současnosti. Události z tohoto týdne jasně ukázaly, jak moc Spojené státy „ve varu“ opravdu jsou. Skandální vyjádření rektorek tří prestižních univerzit – Harvardu, MIT a Penn (viz dále), fakticky ignorujících antisemitismus, zvedlo USA „na nohy“ a odhalilo další velký problém této země. V noci na dnešek pak americký Senát zablokoval finanční pomoc Ukrajině a Izraeli, kterou navrhoval prezident Biden. Dějí se zkrátka „za velkou louží“ věci. Svět v roce 2024 bude jiný než dřív. Zvykejme si.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 7. prosince 2023

Univerzitní antisemitismus na vzestupu

Pojďme nejprve k první události, která je opravdu šokující a stěží uvěřitelná. Přesto je to pravda. Co se vlastně stalo? Vzhledem k velkému množství opakovaných útoků na židovské studenty došlo v tomto týdnu v Kongresu k „výslechu“ rektorek tří prestižních amerických „vysokých učení“ – Harvardovy univerzity (Harvard University), Massachusettského technologického institutu (Massachusetts Institute of Technology; MIT) a Pensylvánské univerzity (University of Pennsylvania; Penn), aby se k dané věci vyjádřily. Výsledek byl, jak jsem již řekl, stěží uvěřitelný.

Všechny tři rektorky – Claudine Gayová, Sally Ann Kornbluthová a Mary Elizabeth „Liz“ Magillová – sice odsoudily teroristický útok Hamásu na Izrael, od projevů antisemitismu, které na jejich školách stále sílí, se však nedokázaly jednoznačně distancovat. Jejich slova o tom, že problém „není akutní, nenaplní-li se skutková podstata činu“, nemluvě o „nutnosti vzít v potaz celkový kontext“, vyvolala nejen v Kongresu samotném, ale i na sociálních sítích a u široké veřejnosti takovou vřavu, jaká tu dlouho nebyla.

Vlna nevole, která se po vystoupení rektorek zvedla, už začíná přinášet první reálné výsledky. Šéfka Penn, výše zmíněná Liz Magillová se, nepochybně po konzultacích s právníky a, soudím, po nepříjemných rozhovorech s některými donátory/sponzory, zjevně zalekla dopadů, které by pro školu i pro ni mohla aféra mít, a proto si pospíšila s prohlášením, v němž oznámila, že pravidla chování v kampusu budou upravena tak, aby se v něm cítili bezpečně i židovští studenti. Toto vyjádření fakticky znamená, že se tak dosud podle platných pravidel cítit nemuseli. Více netřeba dodávat. O tom, nakolik je poslední prohlášení paní rektorky autentické, a nikoli vynucené vnějšími okolnostmi a obavami o udržení prestižní pozice, si jistě každý udělal svůj závěr sám.

Kde jsou kořeny amerického univerzitního antisemitismu?

Je to, přátelé, prosté. Začíná to pozitivní diskriminací, upřednostňováním studentů podle rasy a původu, tolerancí či dokonce podporou radikální levice (woke progresivistů a jejich spolků a klubů), jednostranným náhledem na složité společenské fenomény (kampaně #Me_Too a Black Lives Matter [BLM], například) a faktickou více či méně soft represí (nicméně represí) vůči všem, kteří mají odlišný, natož dramaticky odlišný názor, a končí to otevřeným neskrývaným antisemitismem, vůči kterému bylo vedení univerzit tak benevolentní, až rektorky musely podstoupit slyšení v Kongresu. Kterážto skutečnost má sama o sobě velkou vypovídací hodnotu bez ohledu na to, jak se zde nakonec vyjadřovaly.

Abych byl, pokud jde o souvislosti, konkrétní, jako příklad stačí uvést způsob, jakým na teroristické útoky Hamásu reagovaly některé kluby BLM, třeba na Chicagské univerzitě (University of Chicago). „Rozhodně“ podpořily „Palestinian People“, jednoznačného odsouzení teroristických útoků jsme se od nich ale nedočkal, maximálně vyjádření v tom smyslu, že „odsuzují násilí, avšak…“ O spojení progresivistické levice s (více či méně skrývaným) antisemitismem ostatně víme své i z českého prostředí, nejen ze „zdivočelých“ sociálních sítí, o „kněžce“ boje proti klimatické krizi ze Švédska nemluvě…

Na celém světě, na všech možných platformách a téměř ve všech médiích citované vyjádření miliardáře, obchodníka, zakladatele a šéfa hedgeového fondu Pershing Square Capital Management, „aktivistického investora“ a filantropa Williama Alberta „Billa“ Ackmana (*1966) na X (před Elonem Muskem Twitter) vystihlo problém, které americké univerzity mají, nejspíš nejpregnantněji: „Odpovědi vedoucích představitelek (výše zmíněných univerzit – M. K.) dokládají hluboké selhání v oblasti vzdělá(vá)ní, morálky a etiky, které je patrné na našich elitních vzdělávacích institucích“; „odpovědnost jde jasně za jejich vedením“. To jsou od vlivného muže velmi silná slova, která jsou ale ve všech ohledech na místě. Že se paní rektorka Magillová polekala, se proto není co divit; jak to bude s osudem rektorek dál, si netroufnu odhadovat, nepochybně ale mají co vysvětlovat a nečekají je snadné časy.

Nápis Mene Tekel na zdi

Jakkoli mě vystoupení rektorek v Kongresu po všem, čeho jsme byli na prestižních amerických univerzitách nejen v posledních šesti týdnech svědky, nijak zvlášť nepřekvapilo, jedna věc překvapivá přece jen je: Že si obrovského varovného nápisu „Mene Tekel“ na zdi (přesně o tom psal, mimochodem, Klaus Mann [1906–1949] ve svých vzpomínkách „Bod obratu. Zpráva o jednom životě“ [Der Wendepunkt. Ein Lebensbericht, 1952; „finální“ vydání textu z roku 1942] ve strachu před nástupem Hitlerových nacistů k moci ve Výmarské republice) všimli „velcí“ a vlivní Američané naplno, opakuji, naplno, až teď. Signálů o tom, jak se Amerika proměňuje, jak je americká radikální „woke scéna“ stále silnější, útočnější, sebevědomější a arogantnější, tu totiž zejména v posledním desetiletí byla celá řada.

Nejsem si ani trochu jist, že aféra kolem tří prestižních univerzit tyto univerzity samotné probere („nákaza“ je již příliš rozsáhlá, „sněť“ postupuje a hrozí infikovat celou společnost), natož aby dokázala alespoň trochu významně změnit náladu v zemi, hlavně pokud jde o nemalou část mladé generace. I tak je ale dobře, k aféře došlo: Rána, bobtnající uvnitř, totiž praskla, otevřela se, hnis se vylil ven, takže je konečně vidět a léčba, zda úspěšná, suď bůh, může alespoň začít. Přirozeně jde o těžkou ránu, kterou výše zmíněná „vysoká učení“ utrpěla a náprava pověsti potrvá dlouho. Nejen židovské studentky a židovští studenti se na Harvard, na MIT a na Penn pohrnou méně než dřív. Zdejší nezpochybnitelná kvalita vzdělání je sice kvalita vzdělání, bezpečí je ale ještě cennější. Uvidíme.

Těžká rána pro Ukrajinu

(a tak trochu i pro Izrael a pro Tchaj-wan)

A ještě k jedné důležité události tento týden ve Spojených státech amerických došlo. Senát Kongresu v poměru 51:49 zamítl návrh demokratického prezidenta Joea Bidena (v úřadu od ledna 2021) na podporu Ukrajině a Izraeli, protože není, podle nich, přístupný racionální diskusi o opatřeních vedoucích k zastavení nezadržitelné nelegální migrace na jihu USA do země. Prezident připustil, že je ochoten jednat o kompromisu, úplně ale ustoupit nechce. A vzhledem k tomu, že se blíží volby (primárky v lednu, „velké“ volby v listopadu 2024), nejspíš ani nemůže.

Co to pro budoucnost Ukrajiny (na jejíž podporu mělo směřovat 61 miliard dolarů), Izraele (14 miliard dolarů) a Tchaj-wanu (2 miliardy dolarů) bude znamenat, se teprve ukáže. Pokud ale k dohodě co nejdříve nedojde, bude to primárně pro Ukrajinu, která je na americké pomoci bytostně, ba přímo fatálně závislá, veliká těžkost. Izrael a Tchaj-wan si nějak poradí, Ukrajina ale může rychle vykrvácet.

Senátoři, hlavně ti republikánští (které výjimečně podpořil „nesmrtelný levicový aktivista“ Bernie Sanders, mající, jak jinak, problém s podporou Izraele), to dobře vědí, stejně jako to, že Biden nemůže nechat Kyjev úplně na holičkách. Proto jednají tak, jak jednají, a věří, že nakonec prezident ustoupí, kam bude moci, což budou moci prezentovat jako své vítězství. Bude to ale těžké; představy republikánů a demokratů o řešení „migrační krize“ se významně různí a Bidenova kapitulace či něco, co by se jí podobalo a dalo by se tak interpretovat, by mohla mít pro něj i pro demokraty jako celek fatální dopad.

Nový svět

V každém případě si pomalu zvykejme na jedno: Pokud by se příští rok republikáni, konkrétně Donald Trump, „stěhovali“ do Bílého domu (momentálně by Bidena podle většiny průzkumů navzdory všem svým problémům porazil), mohlo by to znamenat začátek „nového světa“, „nového světového pořádku“, jak jsme ho dosud neznali, mimo jiné s vítězstvím Ruska na Ukrajině, s oslabením euro-atlantické spolupráce/vazby a s USA, které by se soustředily primárně na vztahy s Čínou, na Indo-Pacifik a na své mocenské a obchodní zájmy v Latinské Americe. Evropě by to nepřineslo nic pěkného, scénář je to ale reálný. Jak jsem už nerad, opakuji: nerad, napsal: Možná bychom si měli začít zvykat. Svět roku 2024 může být výrazně jiný než ten dnešní.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.