Nejvyšší soud USA versus Joe Biden

Amerika ve varu 3

Martin Kovář, Praha, 6. července 2023

Nejvyšší soud USA

versus Joe Biden.

Donald Trump mění Spojené státy k obrazu svému,

i když už není prezidentem

V uplynulých dnech vynesl Nejvyšší soud USA tři verdikty, které mění tuto zemi. V prvním případě se jedná o zrušení tzv. affirmative action, tj. zvýhodňování či upřednostňování uchazečů o studium na univerzitách na základě rasy (tzv. pozitivní diskriminace); dále pak rozhodl, že neposkytování služeb pro komunitu LGBT+ není diskriminace a za třetí znemožnil prezidentovi odpustit vysokoškolským studentům půjčky (až do výše dvaceti tisíc dolarů) s tím, že věc nebyla projednána v Kongresu. Joe Biden, jehož v příštím roce pravděpodobně čeká obhajoba mandátu, tak utrpěl hned tři velké porážky a srovnával se s nimi tak těžko, že dokonce vyjádřil verbální nesouhlas s rozsudky.

Čtěte a pište na adresy

martin.kovar@datarun.cz ,

vladimir.piskacek@datarun.cz

nebo michal.pur@datarun.cz.

„Trumpův“ Nejvyšší soud USA versus demokratický Bílý dům

Nedávné výnosy/rozsudky Nejvyššího soudu USA (Supreme Court of the United States; SCOTUS) jsou po loňském zrušení starého „potratového zákona“ (Roe vs. Wade), které přenesly pravomoci v této záležitosti na jednotlivé státy americké unie, dalšími verdikty, jež mění Spojené státy v „tak trochu jinou zemi“. Není se tomu co divit, v Nejvyšším soudu totiž momentálně sedí šest konzervativců, které jmenovali republikánští prezidenti, a jenom tři liberálové, jmenovaní demokraty.

Konzervativní soudci, jmenovaní po nezbytném souhlasu v Kongresu – otce a synem Bushovými a Donaldem Trumpem, všichni vynikající renomovaní právníci, jsou John Roberts (*1955, soudcem od roku 2003, od 2005 předseda soudu), Clarence Thomas (*1948, od roku 1991), Samuel Alito (*1950, od roku 2006), Neil Gorsuch (*1967, od roku 2017), Brett Kavanaugh (*1965, od roku 2018) a Amy Coney(ová) Barrett(ová) (*1972, od roku 2020). Trojici neméně „hvězdných“ liberálů pak tvoří Elena Kagan(ová) (*1960, od roku 2010) a Sonia Sotomayor(ová) (*1954, od roku 2009), jmenované Billem Clintonem, respektive Barackem Obamou a, jako zatím poslední, Ketanji Brown(ová) Jackson(ová) (*1970, od roku 2022), jmenovaná Joem Bidenem. Rozložení sil je na první pohled zcela jasné, třebaže předseda Brown vždy nehlasuje se svými konzervativními kolegy a místo toho se v „méně důležitých kauzách“ připojí k liberálům.

Bezpečnou většinu ale konzervativci mají ve SCOTUSu i tak, tři z pěti nutných hlasů navíc tvoří nominanti bývalého prezidenta Trumpa – Gorsuch, Kavanaugh a Coney(ová) Barrett(ová). Když jsem už před časem napsal, že možnost obsadit Nejvyšší soud USA je a dlouho bude nejtrvalejším a nejvýznamnějším výsledkem Trumpova čtyřletého vládnutí v Bílém domě (2017–2021), měl jsem pravdu.

Poslední rozsudky SCOTUSu jasně ukázaly, že formálně sice zemi vládne demokrat Biden, v Nejvyšším soudu má ale po čertech nepříjemnou trumpovskou Nemesis. Pro současného prezidenta musí být tato skutečnost nesmírně hořká, a to tím spíš, že během předvolební kampaně i po celou dobu vládnutí dával a dává najevo, že jeho cílem je změnit USA – z Trumpových let – k obrazu svému. Již výše zmíněné rozhodnutí SCOTUSu ohledně interrupcí nesl Bílý dům velmi těžce, ta současná pak komentoval způsobem, který – kdyby tak učinil Donald Trump – by vyvolal velikou, ale opravdu velikou melu.

Jaká bude nová „trumpovská Amerika“, prezidentu Bidenovi navzdory?

Jak moc se Spojené státy po dohromady už čtyřech zásadních verdiktech Nejvyššího soudu změní, lze poměrně snadno předpokládat. Pro demokraty je porážka o to trpčí, že se ve třech případech ze čtyř (starší rozhodnutí Roe vs. Wade, zrušení pozitivní diskriminace a kauza ohledně LGBT+ komunity; odpuštění části půjček nebylo nic víc než vládní korupce s cílem získat pro volby v roce 2024 hlasy mladých Američanů) jedná o pomyslné dlouholeté pilíře jejich politiky.

Zatímco pro liberální část Američanů bylo federální právo na potrat do čtyřiadvaceti týdnů stáří plodu (i ve velmi benevolentní České republice je to dvanáct týdnů) symbolem ženské emancipace, svobody, možnosti rozhodovat „o svém těle“ (ano, tak se o tom mluví); druhá část země, ta konzervativní, neměla pro zákon dlouho jediné dobré slovo a nejrůznější aktivisté i politikové dělali všechno pro to, aby situaci změnili. Tři Trumpova jmenování do SCOTUSu jim konečně dala možnost tak učinit, a proto se nelze divit, že šance využili. Nyní je znovu „na tahu“ druhá strana; doba, po kterou trvala platnost zákona Roe vs. Wade, nicméně naznačuje, že na případný zvrat budou USA čekat nejspíš velmi dlouho.

Pozitivní diskriminace je jedno ze zásadních témat americké politiky od boje za desegregaci společnosti v šedesátých letech, a hlavně od sedmdesátých let minulého století. Pro mnoho Američanů se stala nedílnou součástí „společenských norem“, jež byly pokládány za téměř neměnné či dokonce „věčné“. Donald Trump a konzervativní část GOP (jež se kolem něj semknula a nehodlá se ho vzdát, části tradičních stranických špiček navzdory) si ale myslela a myslí něco jiného a výrok Nejvyššího soudu v této otázce ukázal, že žádná „věčná“ pravidla a „věčné“ zákona, bez ohledu na to, oč se jedná, neexistují. Jak budou přijímací řízení vypadat v praxi, není zatím jasné, vesměs panuje názor, že se univerzity pokusí zákaz obejít; tak jako tak to ale budou mít s prosazováním „pozitivní diskriminace“ mnohem těžší než dosud, SCOTUS je velmi, velmi silná instituce, jež si nenechá nějaké „okopávání kotníků“ či znevažování líbit.

Zákonnost neposkytování služeb pro komunitu LGBT+ je sice výbušná (i pro zatím ne zcela jasné okolnosti, respektive možný podvod, které podnět provázely), skutečnou, reálnou Amerikou ale hýbe mnohem méně než předchozí záležitosti. V zásadě se jedná o téma na obou pobřežích (na severovýchodě USA a v Kalifornii), drtivá část země se s rozsudkem smíří snáz, než se dnes zdá.

Fakt, že SCOTUS smetl ze stolu Bidenův plán na „smáznutí“ části půjček (až do výše dvaceti tisíc dolarů) univerzitním studentům, není nijak překvapivý. Již zmíněná do očí bijící „korupčnost“ tohoto opatření byla, navzdory líbivým slovům o „osvobození mladé generace od dluhů, které ji sráží na kolena“, zjevná na první pohled. Výrok floridského guvernéra Rona DeSantise, že kdyby Bidenův návrh na „odpuštění půjček absolventům genderových studií“ prošel, „nemohl by se podívat do očí tvrdě pracujícím řidičům náklaďáků, kteří musí platit své hypotéky“, má v tomto ohledu jasnou vypovídací hodnotu.

Kulturní a další války budou pokračovat i dál

Jedno je jisté. Ať už prezidentské volby na podzim 2024 dopadnou jakkoli – v tuto chvíli je stále pravděpodobnější, že se v nich znovu utkají Joe Biden a Donald Trump –, boj o „duši Ameriky“ bude pokračovat s neztenčenou silou dál. Pokud by nicméně republikáni ovládli po Nejvyšším soudu znovu i Bílý dům a pokud by případný vítěz Trump mohl nominovat na úkor některé z liberálních soudkyň dalšího „svého“ soudce (což ale není příliš pravděpodobné, liberálky ve SCOTUSu jsou totiž, ještě jednou to připomínám, ročníky 1954, 1960 a 1970), znamenalo by to takové vychýlení mocenského kyvadla doprava, že by na zvrat nebylo příliš prostoru, a to tím spíš, že GOP (Grand Old Party, oficiální název Republikánské strany) drží i guvernérské posty v řadě významných států unie (Florida, Texas, Virginie a další).

Nechme se tedy překvapit, za sebe vůbec nepochybuji o tom, že se k tématu SCOTUS v naší Americe ve varu zase brzy vrátíme.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.