Naděje i panika aneb Donald Trump a jeho věrní „před branami“ Washingtonu

Amerika ve varu 78

Naděje i panika
aneb
Donald Trump a jeho věrní „před branami“ Washingtonu

Martin Kovář

Název newslettteru, který už více než rok a půl čtete každý týden na DATARUNu, jsme s redakcí na začátku takříkajíc trefili jako pomyslný „hřebíček na hlavičku“: Amerika ve varu. Přesně tak to totiž ve Spojených státech, o kterých pravidelně píšu, je. Současná atmosféra v zemi je velmi zvláštní: Na jedné straně panuje jak u politických elit, tak u „obyčejných Američanů“ veliká radost a očekávání, že prezident, zvolený v listopadu, zastaví „levicové šílenství“, progresivismus a wokeismus a že pod jeho vedením začne lépe fungovat americká ekonomika; druhá část společnosti se naopak obává jeho neschopnosti, a hlavně jeho pomstychtivosti a možnosti, že se pokusí změnit USA v autokracii. Dnes si proto budeme povídat o tom, jak by to mohlo být ve skutečnosti.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 19. prosince 2024

Čekají USA „nadějné vyhlídky“…

Není nejmenších pochyb o tom, že si Donald Trump a jeho nejvěrnější – budoucí viceprezident James David Vance a budoucí „ministr pro efektivitu“ Elon Musk, o rodinných příslušnících nemluvě, triumf, jehož dosáhli na počátku listopadu, jaksepatří užívají a vychutnávají. Na rozdíl od roku 2016 se ale, jak jsem již jednou psal, zdržují až na výjimky (setkání s končícím prezidentem Joem Bidenem v Bílém domě a následná návštěva Kapitolu, účast na znovuotevření katedrály Notre-Dame v Paříži) doma, tj. v luxusním floridském sídle Mar-a-Lago. Dva vážné pokusy o atentát z léta a z podzimu Trumpovi a jeho lidem jasně ukázaly reálné nebezpečí, jemuž musí čelit, a proto neponechávají nic náhodě. Popravdě řečeno, nedivím se.

Pokud jde o Trumpův rodící se tým, zatímco například floridský senátor Marco Rubio jako budoucí státní tajemník (ministr zahraničních věcí) či floridský zákonodárce Michael „Mike“ Waltz jako budoucí poradce pro národní bezpečnost (funkce, kterou všichni znají a k níž je upřena velká pozornost přinejmenším od časů legendárního Henryho Kissingera) jsou vesměs kromě fanatiků, kteří budou kritizovat všechno, co Trump udělá (i v České republice jich je požehnaně, přičemž někteří z nich nejsou, pokud jde o domácí politickou scénu, úplně bez vlivu), přijímáni pozitivně, některá jména, za všechny uveďme třeba možného budoucího ministra obrany Petera „Peta“ Briana Hegsetha, válečného veterána a politického komentátora konzervativní televizní stanice Fox News, vyvolávají obavy až běs… Jak nominace dopadnou v Senátu, který musí většinu z nich schválit, nelze stoprocentně odhadnout, v zásadě se ale větší potíže nečekají a někteří vlivní senátoři už naznačili, že Trumpovi mohou projít úplně všichni nominanti.

Pro Trumpovy politické spojence, o nichž opozice a opoziční novináři (znovu, včetně těch českých) mluví jako o jeho „servilních pochlebovačích“ či „loutkách“, je samozřejmě příznačná loajalita vůči šéfovi. Tak tomu ale bývá vždycky, nevím prakticky o nikom, kdo by si vzal do týmu své kritiky, protihráče či nepřátele, pokud tak neučinil proto, aby je měl „na očích“ nebo „pod kontrolou“. Pokud jde o kompetence budoucích členů Trumpova kabinetu, v některých případech mohou být sporné – hodně se diskutuje například o možném šéfovi FBI, právníkovi Kashyapu Pramodu Vinodu „Kasheovi“ Patelovi –, tak tomu ale bylo téměř vždycky včetně týmu Joea Bidena (na bizarního chlapíka v dámských šatech, jenž kradl na letištích kufry, si jistě pamatujeme všichni, jakkoli zastával, abych byl spravedlivý, mnohem méně vlivný post, než jaký může připadnout Patelovi).

…anebo jsou „před branami pekla“?

Američtí demokraté se zatím ani náhodou nezmátořili z ran, které v listopadu utrpěli. Třebaže, jak se nedávno ukázalo, měli někteří z nich k dispozici čísla, která tuto možnost přinejmenším připouštěla, nechci-li rovnou napsat, že ji jasně naznačovala, jsou od počátku listopadu v šoku a léčba tohoto traumatu bude nepochybně dlouhá a složitá. Stranu čeká výměna vedoucích představitelů, byť nepochybuji o tom, že zejména Barack Obama bude usilovat ze všech sil o to, aby si výlučné postavení ve straně udržel, a možná se mu to zčásti i podaří.

Snad největší obavy mezi poraženými demokraty panují z toho, že Donald Trump omilostní viníky vpádu do Kapitolu z 6. ledna 2021 (ne že by mu to Joe Biden dalekosáhlou milostí pro syna Huntera výrazně neulehčil), a z toho, že se bude mstít na svých politických protivnících, mimo jiné na členech samozvaného sněmovního výboru pro vyšetřování vpádu do Kapitolu z výše zmíněného 6. ledna 2021, jehož členy byli výhradně demokraté a republikánka Elizabeth Lynne „Liz“ Cheneyová, dcera bývalého mimořádně vlivného viceprezidenta USA Dicka Cheneyho (v době vlády George Bushe mladšího), jež se ze stoupenkyně Trumpa stala jeho fanatickou odpůrkyní. Hněv staronového šéfa Bílého domu by podle demokratů mohl dopadnout rovněž na soudce, kteří měli „na starosti“ četné případy, které se jej týkaly, a zaměstnance ministerstva spravedlnosti; někteří z nich již naznačili, že raději ministerstvo opustí, než aby sloužili „pod Trumpem“, respektive pod jím jmenovaným šéfem tohoto důležitého rezortu.

Kam kráčíš, Ameriko? A co na to Evropa?

22. 1. 2025 od 19 hod, Divadlo Hybernia

Jak to bude doopravdy

Realita se bude s vysokou pravděpodobností lišit jak od očekávání prvních, tak od skepse druhých. Donaldu Trumpovi se určitě nepodaří „zkrotit“ Deep State, jak by si přál, stejně jako se mu téměř s jistotou nezdaří seškrtat vládní výdaje tak, jak by chtěl, jakkoli nepochybuji o tom, že Elon Musk a jeho spojenec Vivek Ramaswamy, poražený v republikánských primárkách (po nichž se ale rychle přimkl k budoucímu vítězi), jsou „střelci“, kteří by s razantním „zeštíhlováním“ počtu státních zaměstnanců a se škrty obecně neměli žádný problém (Musk to ostatně jasně ukázal, když převzal někdejší sociální síť Twitter, dnešní X). Stejně tak Trump docela jistě neuspěje se zabezpečením jižní hranice USA (s Mexikem), odkud za vlády Joea Bidena a Kamaly Harrisové (kdo si na ni dnes vzpomene, že? – v tomhle je politika opravdu krutá) na sever doslova „tekl“ proud ilegálních imigrantů v takové míře jako nikdy předtím. A tak bych mohl pokračovat téměř donekonečna, včetně Trumpových anti-wokeistických a dalších plánů (zákaz vyvěšování duhových vlajek na federálních budovách a ve školách, zákaz biologickým mužům soutěžit ve sportu se ženami, přivést zpět do armády vojáky, kteří museli odejít, protože se odmítali nechat očkovat proti covidu atd.), koneckonců to již brzy uvidíme.

Pokud jde o zahraniční politiku, osobně nesdílím názor, že Trump „opustí Evropu“, už jen proto, že odejít z NATO nemůže bez souhlasu Kongresu, který by něco takového jistě nedovolil. Že bude staronový prezident tlačit na výrazné zvyšování výdajů na obranu u evropských spojenců USA, o tom nicméně nepochybuji, ale zároveň říkám, že to bude jen dobře. Evropa, Ukrajina a Rusko ovšem prioritami americké zahraniční politiky téměř jistě nebudou, také to Trump jasně naznačil. Jeho hlavní zájem se bude soustředit na Blízký východ, kde má svého nejbližšího spojence, Izrael, a na Indo-Pacifik a na Dálný východ, kde se pro změnu nachází hlavní konkurent USA – komunistická Čína…

Ať už to bude jakkoli, v každém případě to bude s Donaldem Trumpem v Bílém domě hodně zajímavé. Tak buďte s námi, přátelé.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.