Město starosty Čermáka a gangstera Caponeho slaví 190 let. Jaké to bylo, když v americkém Chicagu řádil „Zjizvený Al“, a jaké je „větrné město“ dnes.

Amerika ve varu 8

Martin Kovář, Praha, 10. srpna 2023

Město starosty Čermáka a gangstera Caponeho slaví

190 let

Jaké to bylo, když v americkém Chicagu řádil „Zjizvený Al“, a jaké je „větrné město“ dnes

V sobotu 12. srpna si americké Chicago, třetí největší město v zemi s necelými deseti milióny obyvatel (větší jsou jen New York City a Los Angeles) připomene 190 let oficiální existence. Právě tohoto dne roku 1833 se totiž stalo „Incorporated“, anebo jinak, „Municipal Corporation“, tj. městskou/obecní korporací se všemi orgány, právy a povinnostmi, jež k takovému statusu patří. Jeho dějiny, před výše zmíněným datem, anebo, to hlavně, po něm, byly, respektive stále jsou plné velkých i malých dramat. Pro nás Čechy je zajímavé, že historie města nese i naši stopu – v letech 1931–1933 byl jeho starostou Antonín Josef Čermák (Anton Joseph „Tony“ Cermak), který ale podlehl následkům zranění, jež utrpěl při atentátu. Největší, bohužel negativní proslulost, městu zajistil gangster italského původu Alphonse „Al“ Capone ve dvacátých letech minulého století. A právě o něm bude u příležitosti zmíněného výročí dnešní Amerika ve varu.

Čtěte a pište na adresy

vladimir.piskacek@datarun.cz

michal.pur@datarun.cz

makovar@atlas.cz

„Zlatá“ i divoká dvacátá léta

Dvacátá léta minulého století nebyla v USA jen dobou mimořádné prosperity (Golden Twenties) a „jazzového věku“ nekonečných večírků (Jazz Age), ale též dobou, kdy se (z)rodil americký organizovaný zločin, jenž jako rakovina ničil především společnost ve velkých městech. Ztělesněním zločinnosti, úzce spojené zejména s prohibicí, jež byla od roku 1919 vynucována na základě federálního zákona na území celých Spojených států, se stal gangster italského původu Alphonse Gabriel „Al“ Capone (1899–1947), jehož děsivá i fascinující „kariéra“, během níž řadu let fakticky ovládal severoamerické Chicago a jeho blízké okolí, skončila až v roce 1931, kdy byl odsouzen a uvězněn za daňové úniky. Pojďme se proto na jeho život podívat podrobněji.

Rodina Caponeových, pocházející z italského jihu, z okolí Neapole, se do USA přistěhovala době vrcholícího imigračního boomu v devadesátých letech 19. století a usadila se v newyorském Brooklynu. „Al“ přišel na svět na sklonku století, v lednu 1899, a třebaže se rodiče snažili živit poctivě, nebylo příliš překvapivé, že se v chudé městské čtvrti, v níž bujela drobná i závažnější kriminalita, nakonec vydal na cestu zločinu. První zkušenosti získával jako člen různých part mladistvých násilníků a zlodějíčků, například tzv. Čtyřicítky (Junior Forty Thieves) či Bowery Boys, a posléze vstoupil do Five Points Gang, jenž působil na dolním východním Manhattanu.

Skutečně osudové bylo pro „Ala“ setkání s Johnem Torriem, italsko-americkým zločineckým bossem, pro něhož začal pracovat ještě v NYC; právě v jeho službách se vyučil základům „řemesla“ a současně přišel k ošklivému zranění ve tváři, jež dalo vzniknou přezdívce „Zjizvený“ či „Zjizvená tvář“ (Scarface). Vzhledem k tomu, že Torrio působil hlavně v Chicagu, se tam dvacetiletý „Al“ Capone s rodinou přestěhoval a „velká kariéra“ mohla pozvolna začít. Naprostá bezskrupulóznost a brutalita, s jakou se „Al“ pustil do tamního „podnikání“, organizační talent, instinkt pro řešení složitých situací a schopnost pohybovat se přirozeně ve vysoké i v nízké společnosti – to všechno vedlo k tomu, že jej Torrio nakonec jej pověřil řízením nezákonného obchodu s alkoholem a prostituce. Když pak Torrio v lednu 1925 jež o vlásek přežil pokus o atentát a rozhodl se „odejít na odpočinek“, stal se „Al“ Capone, jenž mezitím dočasně vládl jako „nekorunovaný král“ v nedalekém městečku Cicero, jeho přirozeným nástupcem.

Chicago a/versus „Al“ Capone

V následujících letech zažívalo Chicago cosi na způsob „zlého snu“. Legendárním sídlem stále nemilosrdnějšího, zámožnějšího, známějšího a jakýmsi zvráceným způsobem oblíbeného gangstera, se stalo apartmá v hotelu Metropole, v pozoruhodné sedmipatrové budově na Michigan Avenue, kousek od centra města. Chicago samotné bylo nazýváno „metropolí gangsterského světa“, zatímco New York byl označován za „pouhou vzdálenou provincii, spravovanou místodržícím“, jak napsal novinář Alva Johnson v New Yorkeru. Capone v té době řídil většinu chicagského organizovaného zločinu – kromě obchodu s alkoholem a prostituce vydělával též na dostizích a na hazardních hrách; jediné „odvětví“, jemuž se systematicky vyhýbal, byl obchod s drogami.

„Al“ měl stále větší vliv i na místní politiku. O množství jím placených policistů, soudců a městských úředníků včetně starosty Williama Halea alias „Velkého Billa“ Thompsona (v čele Chicaga v letech 1915–1923 a 1927–1931) atd. se vyprávěly legendy. „Al“ ale toužil stále víc i po obdivu širší veřejnosti a po skutečném respektu, jejž si doposud musel vynucovat silou. S tím souvisely jeho stylizace do role „dobrodince chudých“ (někteří jej za to bez nadsázky milovali až zbožňovali) i jeho (nejspíš nepředstírané) nadšení pro jazzovou muziku a obecně pro show business.

V chicagském Cotton Clubu i v dalších místních tančírnách a varieté se Capone proto rád ukazoval ve společností nejlepších hudebníků, bavičů a umělců obecně, jakými byli například geniální pianista Earl „Fatha“ Hines, klarinetista Johny Dodds, komik a zpěvák Joe E. Lewis, entertainer Milton Berle anebo zpěvák a herec Harry Richman. Totéž platilo o Caponově slabosti pro úspěšné sportovce; mezi „jeho lidi“ patřil jistou dobu například i nejslavnější americký boxer dvacátých let, světový šampión těžké váhy v letech 1919–1926 Jack Dempsey, jedna z ikonicky uctívaných osobností dvacátých let.

S rostoucí mocí rostl i počet Caponeových nepřátel a také jeho únava z poněkud „šíleného“ životního tempa a způsobu života. Právě z tohoto důvodu Chicago, kde se cítil zranitelný, často opouštěl, třeba jen na pár dní, aby zmizel z očí těm, kteří usilovali o jeho život. Místa, kam unikal, byla vpravdě různá, od zapadákovů, jako bylo již zmíněné Cicero či městečko Lansing v jižním Wisconsinu, až po luxusní rezidenci na floridském Palm Island, kde se snažil vystupovat jako vážený občan a solidní podnikatel; jeho temná minulost a pověst gangstera mu ale nedovolily získat si, až na výjimky, sympatie a úctu místních příslušníků tradičních elit, ani zbohatlíků, kteří si zde pořizovali nákladná sídla podobně jako on.

Svatovalentinský masakr a „Alův“ pád

Nejznámějším a nejnechvalněji proslulým činem Ala Caponeho byl tzv. svatovalentinský masakr, k němuž došlo 14. února 1929, kdy byli na jeho příkaz zavražděni muži z konkurenčního gangu George Clarense Morana, známého jako Bugs (tj. „Šílený“) Moran. Capone se obvinění za vraždy jako obvykle vyhnul; v době, kdy k nim došlo, byl „samozřejmě“ mimo město, na již zmíněné Floridě. Jeho moc právě tehdy dosáhla vrcholu, po němž mohl následovat jen pád. Prozatím se nicméně zdálo, že je nezranitelný a nedopadnutelný. Dokonce i v době, kterou strávil za nelegální držení zbraně ve vězení (od května 1929 do března 1930), si žil „jako král“ a zcela přirozeně odtud nadále řídil svůj „business“. Přesto se nad ním začínala stahovat mračna, jejichž původ ani v náznaku neočekával.

Na počátku Caponeho vážných potíží byla žádost o pomoc v boji proti němu, s níž se vydavatel Chicago Daily News, ctihodný Walter Ansel Strong, obrátil na prezidenta USA Herberta Hoovera (jenž vládl v letech 1929–1933). Na setkání v Bílém domě v březnu 1929 bylo rozhodnuto o zapojení federálních agentů do boje s Caponem. Výsledek je dobře znám. Zatímco účast na vraždách a dalších zločinech se chicagskému gangsterovi prokázat nikdy nepodařilo, s obviněním z neplacení daní agenti uspěli. V čele elitní jednotky, která Caponeho „dostala“, stál vyšetřovatel Eliot Ness, nazývaný se skupinou nejbližších spolupracovníků Nedotknutelní (The Untouchables). Verdikt soudu, vynesený 24. října 1931, byl pro „Ala“ zdrcující: odnětí svobody na jedenáct let.

Zatímco v prvním vězení, v georgijské Atlantě, měl Capone od roku 1932 ještě relativní volnost (včetně možnosti přijímat návštěvy), po převezení na ostrov Alcatraz u kalifornských břehů v srpnu 1934 skončil ve faktické izolaci, jež měla drtivý dopad na jeho psychiku. Připočteme-li k tomu pokročilou syfilidu a další nemoci, kterými navzdory mladému věku trpěl, a také, pro leckoho možná překvapivě, vzorné chování, je nabíledni, proč byl v listopadu 1939, tj. ještě před uplynutím celého trestu, propuštěn. Po neúspěšné léčbě v Baltimoru se odebral do svého sídla na Floridě, kde žil až do smrti. Chicago, jemuž ve druhé polovině dvacátých a na počátku třicátých letech v mnoha ohledech „vládl“, už nikdy nenavštívil. Jeho zdravotní stav se navíc rok od roku horšil, až na počátku roku 1947 zemřel na zástavu srdce.

Proslulý gangster byl mrtev, legenda ovšem žila dál, a s postupujícím časem dokonce „bobtnala“ a nabývala na síle. Již tak značný vliv Caponeho v Chicagu byl takřka všeobecně přeceňován, což bylo dáno řadou faktorů, mimo jiné tím, že si tolik potrpěl na veřejnou sebeprezentaci a na život „ve světle ramp“, bez ohledu na to, že ho to ohrožovalo, a nakonec nezanedbatelně přispělo k jeho pádu.

Chicago dnes

Chicago se pověsti „gangsterského města“ nedokázalo dlouho zbavit, pro řadu turistů je právě z tohoto důvodu „atraktivní“ dodnes. V současné době se nicméně jedná prosperující průmyslové, obchodní, finanční a dopravní centrum na břehu Michiganského jezera; městské mezinárodní letiště (O’Hare International Airport) patří, pokud jde o osobní dopravu, k šesti nejvytíženějším letištím na světě. Na rozdíl od nedalekého Detroitu, „automobilového srdce Ameriky“, Chicago nikdy nepostihl opravdu dramatický, téměř fatální ekonomický a s tím související sociokulturní úpadek, což souviselo s diverzifikací tamního průmyslu, obchodu, financí a služeb a s pozoruhodnou, téměř živočišnou vitalitou jeho obyvatel i města jako takového.

O tom, že „větrné město“ (Windy City) není „zakonzervované“ v minulosti, ale naopak otevřené „novým časům“ svědčí mimo jiné to, že pro léta 2019–2023 byla jeho starostkou zvolena Afroameričanka Lori Elaine Lightfoodová (* 1962), hlásící se k LBGTQ+ komunitě, stejně jako to, že i další dvě nejvyšší volené funkce zastávaly „barevné“ (women of color) ženy; mimochodem – Afroameričan je i nástupce Lightfoodové Brandon Johnson. Za zmínku stojí též (s výše zmíněným související) demografie města (bílí tvoří tu přibližně 31 % obyvatel, Hispánci a Latino 30 %, Afroameričané 29 % a Asiaté 6 %); tento „balanc“ je i na takový „tavící kotlík“, jakým Spojené státy byly a do značné míry stále ještě jsou, pozoruhodný. Fenoménem an sich jsou chicagská architektura a umění včetně tzv. Public Art a Street Art, o tom už ale, stejně jako o dalších místních specifikách zase někdy příště.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.