Mač – revanš je zase o kousek blíž

Amerika ve varu 31

Mač – revanš je zase o kousek blíž

Trump i Biden vyhráli primárky v New Hampshire

Martin Kovář

Primárky, které se po shromáždění republikánských voličů (tzv. caucuses) ve státě Iowa konaly v úterý ve státě New Hampshire, ukázaly jedno: Republikán Donald Trump i demokrat Joe Biden jasně vyhráli (Biden přitom dokonce ani oficiálně nekandidoval a voliči a voličky jej na volební lístek dopisovali ručně) a bylo by velkým překvapením, spíš senzací, kdyby jim na cestě k listopadovému finále dokázal někdo způsobit větší potíže, neřku-li je zastavit. U Bidena se toto riziko limitně blíží nule, u Trumpa představuje Nikki Haleyová spíš už jen, při veškerém respektu, teoretickou překážku.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 18. ledna 2024

Newhampshireská povinná vítězství

Začněme nejdříve demokraty. Primárky v New Hampshire prokázaly, že mezi nimi není, jak jsem už psal, v současné době nikdo, kdo by si troufl úřadujícího prezidenta a sílu Bílého domu, která je obrovská, vyzvat na souboj. Rizika takového kroku by byla značná, výsledek nejistý, a navíc, jak jsem psal již před týdnem, za čtyři roky se před mladými ambiciózními demokraty tak jako tak otevře „volné pole“ (Biden by už ani v případě letošního vítězství kandidovat nemohl), na němž se budou moci porvat o „uvolněnou Oválnou pracovnu“, ať už letos vyhraje kdokoli (i pro Trumpa by bylo letošní případné vítězství jeho posledním).

U republikánů je situace podobná. Donald Trump porazil bývalou jihokarolínskou guvernérku a diplomatku Nikki Haleyovou v New Hampshire možná méně přesvědčivě, než čekal (po sečtení téměř 90 % okrsků, kdy tento text píšu, získal Trump necelých 55 % hlasů [což je bezmála 170 000 voličů], zatímco Haleyová 43 % hlasů [a přes 130 000 voličů]), ale přesto dost jednoznačně, aby tím potvrdil roli jasného favorita; po sečtení všech hlasů bude navíc zřejmě jeho náskok ještě o něco větší, protože s přibývajícími sečtenými okrsky stále roste; to ale není vůbec podstatné, výsledek je dán.

Donald Trump o Nikki Haleyové řekl, že prožila „ošklivou noc“ a navíc temně naznačil, že existují věci, o kterých se zatím nemluví, ale kvůli kterým by mohla být vyšetřována, což bylo takové „hezky trampovsky neurčité“, ale přitom očerňující obvinění-neobvinění, které možná leckomu z voličů uvízne v paměti. Málo platné, a ne že bych ho/je za to chválil, ale špinavou kampaň umí/umějí Trump a jeho lidé opravdu dobře. Kromě toho dával a dává Trump neustále najevo, že boj je rozhodnutý a že by Haleyová měla odstoupit, čímž zvyšuje už tak značný politický tlak, který je na ni kladen. Ta to ale udělat, alespoň zatím, nehodlá. Jasně řekla, že prohrála bitvu, ale ne válku, a že konec je velmi daleko na to, aby skládala zbraně. Upřímně řečeno, má pravdu. Trumpa pořád ještě mohou zastavit soudy nebo vysoký věk, a potom by se Nikki rázem ocitla na startovní dráze sama.

Podle některých komentátorů má ale Trumpovo vítězství z New Hampshire i trochu trpkou příchuť; mnozí republikáni totiž dali poté, co odevzdali hlasy Haleyové, jasně najevo, že v žádném případě nepomýšlejí na to se za Trumpem, vyhraje-li opravdu, takříkajíc sjednotit. Kolik takových republikánů a nezávislých voličů nakonec bude, není v tuto chvíli snadné říct, a to tím spíš, že hlavní mač – revanš ještě není ani v dohledu (byť jej oba favorité mají „v hlavě“). Právě to může znamenat pro Trumpa největší nebezpečí.

Poražení a jejich budoucnost

Pokud jde o republikánské odpadlíky z boje, tedy alespoň ty, kteří měli byť minimální šanci, Vivek Ramaswamy to takříkajíc zabalil už po Iowě, kde získal něco přes 8 % hlasů a jasně vyjádřil podporu Trumpovi, nejen po mém soudu v naději, že by mohl získat nějaké místo v jeho administrativě. Pokud tento úspěšný byznysmen ale počítal, respektive počítá s Trumpovým vděkem, je naivní. Exprezident něco jako vděčnost vůbec nezná, netuší, co to je, takže Ramaswamyho, pokud vůbec uvažuje, jak jsem naznačil, jedinou nadějí je, že by se Trumpovi, pokud by primárky a poté listopadové volby vyhrál, z nějakých důvodů „hodil do jeho hry“. Může usilovat rovněž o to, dostat se s Trumpovou pomocí do některé z vlivných pozic ve straně a pomýšlet na budování struktury, která by mu mohla pomoci uspět ve volbách někdy v budoucnu.

Když už je řeč o budoucnosti, poslední slovo v americké politice, myslím, neřekl ani Ron DeSantis. Jako prezidentský kandidát sice překvapivě rychle „vyhořel“, zůstává ale oblíbeným guvernérem důležitého státu Florida a všechno mi říká, že jsme o něm v souvislosti s bojem o Bílý dům neslyšeli naposledy. Do roku 2028 má čas na to, aby se dal do pořádku z ran, jež letos utrpěl, a veřejnost navíc bude mít spoustu času, aby na jeho ponížení pozapomněla. DeSantis je na americké politické poměry mladík (ročník 1978), takže mu nic neuteklo. Na druhé straně – příklad floridského senátora Marka Rubia, který prohrál s Trumpem primárky v roce 2016, ukazuje, že vrátit se jako těžce poražený do boje o Bílý dům není vůbec snadné, a to tím spíš, že křeslo v Senátu je ve srovnání s tím skoro jisté; v této souvislosti se nabízí vzpomínka na Richarda Nixona, jemuž se na podzim 1968 podařilo získat prezidentskou funkci po porážce ve volbách v roce 1960 a k tomu po porážce ve volbách o post kalifornského guvernéra z roku 1962. Jestli je DeSantis takový „střelec“, jako byl Nixon, si dnes ovšem netroufnu odhadnout.

Možné Trumpovy viceprezidentky

Hodně se logicky spekuluje o tom, koho si Donald Trump zvolí jako spolukandidáta/spolukandidátku na viceprezidenta/viceprezidentku. Obecně se má za to, že by jeho kandidatuře prospěla žena, tím spíš, že s Bidenem půjde do voleb znovu Kamala Harrisová, která sice není nijak mimořádně oblíbená, ale pár afroamerických a ženských hlasů Bidenovi určitě přinese.

Zatímco Nikki Haleyová připadá v úvahu jen těžko, média i znalci zákulisí spekulují hlavně o Elise Stefanikové (* 1984), která je od roku 2015 členkou Sněmovny reprezentantů za stát New York a věrnou, přesvědčenou „trumpistkou“. K ženám, o nichž Trump a jeho tým údajně uvažují, patří též guvernérka Jižní Dakoty a bývalá kongresmanka Kristi Lynn Noemová (* 1971), patřící také mezi Trumpovy stoupence i chráněnce. Třetím jménem je Kari Lakeová (* 1969), bývalá televizní zpravodajská Star, kandidátka na guvernérku Arizony z roku 2022 a ohlášená kandidátka do Senátu za stát Arizona v letošním roce, a čtvrtým, prozatím posledním, Sarah Huckabee Sandersová (* 1982), úřadující guvernérka Arkansasu (vzpomínáte si na Billa Clintona?), dcera bývalého guvernéra Mikea Huckabeeho a tisková mluvčí Donalda Trumpa v Bílém domě v letech 2017–2019.

Všechny čtyři dámy mají, zdá se, šanci, a všechny by Trumpovi výrazně prospěly. DeSantis a Ramaswamy nemají pro Trumpa, jak jsem už naznačil, naopak jako spolukandidáti valnou cenu, neboť mají velmi podobný elektorát a Trump potřebuje prostřednictvím viceprezidentského kandidáta „lovit“ i v těch „vodách“, kam sám nedosáhne.

A to je pro dnešek všechno, přátelé. Mějte se hezky, k americkým prezidentským volbám se zase v dohledné době vrátíme, spolehněte se.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.