Je v Americe rozhodnuto?

Amerika ve varu 30

Je v Americe rozhodnuto?

Trump triumfoval v Iowě,
celkově ale vyhráno ještě nemá

Martin Kovář

Shromáždění republikánských voličů (tzv. caucuses) ve státě Iowa naznačila, jak by mohly primárky v této straně letos vypadat. Bývalý prezident Donald Trump zde vyhrál naprosto drtivým způsobem (ve všech „okrscích“ kromě jediného) a zasadil svým protivníkům úder, na který pro ně nebude snadné reagovat. Trump získal celkem 51 % hlasů, druhý skončil floridský guvernér Ron DeSantis 21 % a bývalá guvernérka státu Jižní Karolina a velvyslankyně USA při OSN Nikki Haleyová, s níž spojují velké naděje Trumpovi republikánští odpůrci, 19 %. Hlavní otázka zní, jak velkou mají DeSantis a Haleyová šanci, pokud vůbec nějakou. Čtvrtý v pořadí, milionář Vivek Ramaswamy, jenž dostal 8,6 % hlasů, už souboj rovnou vzdal a řekl, že podpoří Trumpa.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 18. ledna 2024

Jak to dopadlo v Iowě a co bude dál

Vítězství Donalda Trumpa v Iowě se čekalo, v tomto smyslu nejde o žádné překvapení, naznačovaly to všechny průzkumy. Přesto o překvapení svého druhu nebyla nouze. Prvním je počet hlasů, které bývalý prezident získal (přes 56 tisíc, což je víc, než možná čekal i on sám, a vůbec nejvíc, co tady kdy získal jakýkoli republikánský kandidát), dalším pak druhé místo Rona DeSantise (přes 23 tisíc hlasů), jenž se zdál být – alespoň podle médií i průzkumů – víceméně na odpis. Skutečnost, že porazil Nikki Haleyovou (21 tisíc hlasů), může dodat floridskému guvernérovi sebevědomí i elán do další kampaně, zatímco bývalou guvernérku a diplomatku může oslabit. Zda se někdo z nich může stát skutečně vážným vyzývatelem Trumpa, teprve uvidíme. Po 23. lednu, kdy se konají již regulérní primárky v New Hampshire, budeme vědět víc.

Zatím zásadnímu zvratu nic nenasvědčuje, byť Nikki Haleyová nezaostává za Trumpem v newhampshireských předvolebních průzkumech nijak propastně, kolem deseti procentních bodů (což jsou lepší vyhlídky než jinde). V reálu iowský výsledek, třetí místo těsně za DeSantisem, jejími nadějemi, zdá se, příliš neotřásl. Haleyová se navenek tváří i nadále velmi suverénně a říká, že hlavní souboj teprve začne a že to bude „střet jen mezi dvěma kandidáty“, tj. mezi Trumpem a ní. Podle většiny amerických komentátorů může mít pravdu. Ron DeSantis, který ji porazil v Iowě (byť ne tak jasně, jak si přál, a hlavně jak potřeboval), si podle průzkumů nestojí dlouhodobě v New Hampshire příliš dobře; v únoru navíc přijdou na řadu kromě Nevady (6., respektive 8. 2.) také primárky v Jižní Karolině, což je „domácí půda“ Haleyové (všechno jiné než její vítězství tady by bylo překvapením), a proto hodlá právě zde „vyřídit“ DeSantise a potvrdit pozici „jediné reálné Trumpovy vyzývatelky“.

Pokud by se tak skutečně stalo a pokud by Ron DeSantis v New Hampshire, v Nevadě a v Jižní Karolině „propadl“, není vyloučeno, že by se většina proti-trumpovských republikánských voličů mohla „sešikovat“ za Haleyovou, jak si vysnila. Jenže! Za prvé, DeSantis, jenž se ještě před rokem zdál být pro Trumpa největší výzvou, nejprve dost „vyhořel“ (i já jsem psal ostatně o tom, že Florida, kde je suverénním vládcem, jak se ukázalo, nejsou Spojené státy jako celek), ale v Iowě se s více než 21 % vrátil „zázračně“ do hry, takže bych ho úplně nepodceňoval. A za druhé, Donald Trump je pořád jasný favorit se, zatím, pohodlným náskokem a dohnat jej bude pro Haleyovou, i kdyby to byl souboj jen mezi nimi, hodně těžké.

Čím „ten Trump“ Američany tolik oslovuje?

Trump a znovu Trump – většina republikánských voličů nechce o jiném stranickém kandidátovi na prezidenta slyšet, a to tím spíš, že poslední průzkumy veřejného mínění ukazují, že by Trump porazil i úřadující hlavu státu Joea Bidena. Když jsme v úterý ráno sledovali průběžné volební výsledky z Iowy, ptal se mě jeden kamarád, jenž se jinak o Spojené státy příliš nezajímá, čím „ten Trump“, sakra, Američany tolik oslovuje, přinejmenším velkou část republikánů.

Odpověď na to je relativně jednoduchá, ale – hlavně pro ne-Američany a pro Evropany zvlášť – ne úplně snadno pochopitelná. Od počátku roku 2016, kdy se s veškerou vervou, jíž je schopen, Donald Trump pustil do primárek, se mu podařilo většinu republikánských voličů přesvědčit, že není součástí establishmentu, ať už jde o přední demokratickou (manželé Clintonovi, Obamovi a jejich „klany“) či republikánskou (Bushovi, Cheneyovi) „honoraci“ s obrovským politickým vlivem, ani o součást tzv. Deep State, jenž řídí „Ameriku“ de facto, v zásadě bez ohledu (s nadsázkou řečeno) na to, kdo zrovna sídlí v Bílém domě.

Už jen vnuknout komukoli názor, že multimilionář Trump není součástí establishmentu, je samo o sobě majstrštyk. Ještě větším husarským kouskem pak je udržet v hlavách velké části republikánských voličů přesvědčení, že je mimo establishment i po čtyřech letech v Bílém domě! K tomu jsou potřeba dvě zcela zásadní věci/podmínky. Za prvé, že Trump a jeho lidé vedou kampaň s tímto „vzkazem“ (message, jak říkají Američani) velmi, téměř neskutečně obratně, což je pravda bez ohledu na to, co si o tom myslí většina intelektuálních liberálních (i, zčásti, konzervativních) elit v zemi (kterým ovšem výše zmíněný „vzkaz“ ovšem není určen), a, za druhé, že v zemi existuje dlouhodobá, silná averze vůči establishmentu, ať už si pod tím slovo lidé představují cokoli, primárně samozřejmě Washington, Bílý dům, Kongres, Deep State atd.

Donald Trump zkrátka dokázal hodně lidí přesvědčit o tom, že je anti-establishment, že mu na rozdíl od něj na „Americe“ a na Američanech opravdu záleží a že je ochoten a schopen pro ně něco (u)dělat. Nezapomínejme, prosím, na to, že politika je jen zčásti (podle některých odborníků dokonce jen z menší části) racionální záležitost a že v ní hrají důležitou, stále větší, roli emoce. A jestli Donald Trump něco skutečně umí, pak je to právě toto vyvolávání emocí. Jeho schopnost uvést posluchače na velkých tak či onak předvolebních shromážděních „do varu“, do stavu téměř nábožného uctívání (nepřeháním, byl jsem toho v roce 2016 svědkem, a to se v tom od té doby ještě zdokonalil), je neobyčejná.

Čekání na chybu anebo na „zázrak“

Trumpovým protivníkům, DeSantisovi a Haleyové – o nikom dalším nemá v tuto chvíli smysl mluvit, startovní pole se letos vytříbilo nezvykle rychle – tak zbývají jen dvě možnosti. Za prvé, čekat na nějakou Trumpovu osudovou chybu (například na výrok, kterým tak říkajíc i na své poměry fatálně „ujede“ a nepůjde ho vzít zpátky), anebo na takový vývoj některého ze soudních procesů, jimž čelí, že mu to kandidaturu fakticky znemožní. Ani jedno ale není úplně pravděpodobné, takže zbývá jen jediná možnost – cosi na způsob politického „zázraku“, který nejde vyloučit nikdy, v politice zvlášť.

Tak to je pro dnešek všechno, přátelé. A za týden se podíváme, nestane-li se nic mimořádného, na Trumpovy možné viceprezidentské kandidáty, respektive kandidátky. I ti/ty totiž vypadají velmi zajímavě.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.