Jaký byl americký rok 2024 a co můžeme čekat od toho letošního

Amerika ve varu 79

Jaký byl americký rok 2024
a co můžeme čekat od toho letošního

Martin Kovář

Právě uplynulý rok 2024 byl pro Spojené státy americké v mnoha ohledech přelomový. Země bude mít staronového prezidenta Donalda Trumpa, jeho republikáni budou dominovat v obou komorách Kongresu – ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu, na své straně budou mít mentálně i Nejvyšší soud. Demokraté jsou „na hlavu“ poraženi, jakkoli byl reálný výsledek voleb těsnější, než jak vypadá výsledný obraz. Spolu s demokraty byl poražen i wokeismus nebo, chcete-li, progresivismus. Noví vládci Ameriky se nijak netají tím, že s ním hodlají na všech úrovních, kam dosáhnou, zúčtovat. Trumpovo vítězství bude mít dopad i na Evropu, a to jak v konkrétní nové americké politice, tak v na první pohled subtilnějších záležitostech, jako je již zmíněný progresivismus. Zatímco v USA má již tato devastující ideologie pomyslný vrchol za sebou, v Evropě spíše kulminuje, což je ale vždy jasná předzvěst blížícího se konce. Tak pojďme na to.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 2. ledna 2025

Vítěz Donald Trump

Donald John Trump (*1946; prezident z let 2017–2021) vyhrál boj, v němž věřil ve vítězství snad jen on sám a možná několik jeho nejbližších. Proti němu stál celý demokratický establishment, téměř celý Deep State, který je, z povahy věci, v drtivé většině rovněž demokratický, zvláštní (z velké části demokratický) výbor pro vyšetřování událostí z 6. ledna 2021 (známý jako January 6th Committee), několik vlivných soudců, několik atentátníků, hrubě laxní přístup ochranky při prvním atentátu v Pensylvánii, během něhož téměř přišel o život, většina mainstreamových médií, nemluvě o drtivé většině společenských celebrit a hollywoodských a dalších show businessových Stars… Trump ale všechny protivníky udolal, nutno říct, že s velkou pomocí nejbohatšího muže světa, kontroverzního génia Elona Muska (a jeho sociální sítě X), který se logicky bude podílet na budoucí vládě a hlídat si své obchodní zájmy; právě o to mu šlo, soudím, především.

Trump se při svém „tažení“ do Bílého domu, pokud jde o způsob boje, jak má ve zvyku nijak „nežinýroval“. Lhal či přinejmenším nemluvil pravdu tak často, až si na to jeho protivníci, média i fanoušci svým způsobem zvykli. Na jedné straně sám čelil brutálnímu tlaku, na druhé straně vystavoval stejnému tlaku své soupeře, nejprve úřadujícího prezidenta Joea Bidena, kterého zničil v legendární červnové televizní debatě, ve finále pak viceprezidentku Kamalu Harrisovou. Aniž bych teď Trumpa hodnotil – na to, jak jsem již jednou řekl, bude dost času, v příštím roce –, je třeba říci, že prokázal mimořádnou psychickou i fyzickou výdrž a že je v Bílém domě s ohledem na kampaň zcela oprávněně. Získal bezmála sedmdesát sedm a půl miliónu hlasů, což je druhý nejlepší výsledek v celých dějinách USA, jednatřicet států unie a tři sta dvanáct volitelů. Vítěz může být jenom jeden, a tím byl a je jednoznačně on.

Poražený – neporažený Joe Biden

Donaldu Turmpovi cestu do Bílého domu notně usnadnila stále ještě úřadující hlava státu Joseph Robinette „Joe“ Biden, Jr. Díky médiím dnes víme, že Biden byl přinejmenším zčásti nezpůsobilý vykonávat prezidentský úřad již po nástupu do něj na počátku roku 2021, nemluvě o druhé polovině termínu. Zatímco až do června 2024 se dařilo členům jeho týmu v Bílém domě a progresivistickým médiím, vyděšeným z představy, že by se nenáviděný a démonizovaný Trump mohl jako prezident vrátit, alespoň zčásti zastírat, v jakém stavu Biden je, již zmíněná televizní debata to odhalila naplno. Dezorientovaný prezident, neschopný reagovat na Trumpa (kterému v zásadě stačilo prokázat, že je příčetný) a neschopný dovést ke smysluplnému konci souvětí, které před půl minutkou začal, vstoupil do historie. O záběrech na Bidena, stojícího na již setmělém „jevišti“, z něhož Trump dávno odešel a odkud jej musela pomalu odvést manželka Jill, platí totéž. Dokonce i některým trumpistům, kteří okamžitě pochopili, že je ze hry, bylo Bidena líto.

Biden se sice následně snažil v souboji s Trumpem udržet, tváří v tvář tlaku ze strany médií a demokratických špiček ale neměl šanci. Vnitrostranický převrat, který organizovali šéf demokratických senátorů Chuck Schumer, bývalá předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, ze zákulisí pak bývalý prezident Barack Obama a jeho žena Michelle, nejvlivnější lidé ve straně, a někteří další, Bidena během jediné noci nemilosrdně „vyřídil“ a jeho místo zaujala Kamala Harrisová. Viceprezidentka, jež byla po většinu volebního období téměř neviditelná, projevila mimořádnou a popravdě řečeno trochu nečekanou dravost a schopnost využít okamžiku, který se nemusí (a nejspíš ani nebude) už nikdy opakovat, a stala se oficiální prezidentskou kandidátkou demokratů. Na Bidenovi bylo zcela patrné, že jej zrada spolustraníků zdrtila. Nakonec se nicméně z brutálního ponížení „oklepal“ a po zbytek kampaně si počínal tak, že téměř nikdo nepochyboval o tom, komu vítězství ve volbách přeje. Kamala Harrisová to rozhodně nebyla. Biden se sice formálně držel stranické linie, protože nemohl jinak, nejen „řeč těla“ při setkání s Trumpem po volbách, o společných fotografiích nemluvě, ale vypovídaly o všem. Biden tak odchází jako poražený ve stranickém puči, ale neporažený ve volbách, což pro něj a pro jeho blízké zjevně má nemalou cenu. Na hodnocení jeho vlády bude dost času, dejme si na to alespoň minimální odstup.

Kam kráčíš, Ameriko? A co na to Evropa?

22. 1. 2025 od 19 hod, Divadlo Hybernia

Poražená Kamala Harrisová

Hlavní poraženou roku 2024 ve Spojených státech je viceprezidentka Kamala Harrisová. Může si za to sama a spolu s ní všichni ti, kdo věřili, že díky médiím, sociálním sítím a podpoře celebrit mohou prosadit do Bílého domu (či do jakékoli jiné vysoké funkce) prakticky kohokoli, i když je tak „falešný a prázdný“ jako Harrisová. Snad nikdy v moderních dějinách země nevyslala jedna z velkých amerických politických stran do finálního boje o Bílý dům kandidáta či kandidátku, který/která by byl/byla tak umělý/umělá, tak bez výrazu, bez charismatu, bez jakékoli osobitosti, bez špetky reálné člověčiny, zkrátka čistě „marketingový produkt“, který její „makeři“ naučili odříkávat víceméně prázdné floskule o demokracii a smát se, až to bylo k smíchu, protože se „vesele“ (obtížně popsatelné) smála, i když to nebylo vůbec na místě.

O tom, jak mizernou kandidátkou Harrisová byla, svědčí to, že ji celá ta obrovská mašinerie a všechny peníze, které měla k dispozici, nedokázaly do Bílého domu přivést. A to je co říct, protože bezmála osmdesátiletý Trump byl všechno, při veškerém respektu k tomu, co vydržel a dokázal (viz výše), jenom ne neporazitelný protivník. Voliči nakonec zkrátka dali přednost silně kontroverznímu, prolhanému chlapíkovi, čelícímu četným obžalobám, před zdánlivě „dokonalým marketingovým produktem“, protože byl se všemi svými chybami, na rozdíl od toho produktu, lidský, nemluvě o tom, že řada jeho názorů na dnešní progresivisticko-wokeistickou agendu establishmentu lidem konvenovala, včetně příslušníků menšin (hlavně té hispánské). I proto Harrisová a demokraté prohráli, co mohli.

Spojené státy v roce 2025

Co všechno Spojené státy americké čeká v roce 2025, není snadné předpovědět. Hodně se to bude odvíjet od toho, jak úspěšný bude Donald Trump se svým týmem při prosazování agendy, se kterou vyhrál/vyhráli volby a kterou si předsevzal/předsevzali realizovat. Trump sice má, jak již bylo řečeno, většinu v obou komorách Kongresu, není to ale většina bezpodmínečná, což se ukazuje již teď, a proti sobě má naopak téměř celý Deep State, demokratické guvernéry v některých státech unie, starosty některých velkých měst, velkou část médií a vlivných celebrit. Jak ukázal návrh na jmenování indicko-amerického podnikatele Srirama Krishnana poradcem pro umělou inteligenci, úplně jednotná není ani Trumpova MAGA, i její radikálové mají na řadu věcí odlišný názor než nastupující prezident. Jeho snaha prosadit ostrý proti-progresivistický kurz tedy bude docela jistě narážet na řadu protitlaků a totéž bude platit i o dalších částech jeho agendy.

Trump navíc není příliš systematický, racionální muž, ale instinktivní či intuitivní politik, jenž nejednou podniká věci, zjednodušeně řečeno (aniž bych ale příliš přeháněl), z „náhlého popudu“, bez předchozí detailní, precizní „obamovské“ analýzy (aby mi nebylo špatně rozuměno, že analýzu samotnou, natož Obamu přeceňuji – jak o něm kdysi v této souvislosti napsal komentátor Fareed Zakaria, parafrázuji: jeho [tj. Obamaova] analýza byla jako vždy pečlivá, téměř brilantní, bylo z ní skoro fyzicky cítit, jak je i „osobně protrpěná“; závěry z ní vzešlé a finální rozhodnutí byly nicméně jako obvykle chybné…). Hodně bude záležet i na Trumpově týmu, o jehož „síle“ leccos napoví už to, jak projdou jeho členové při hlasování v Senátu a kdo případně nahradí ty neúspěšné. Nechme se překvapit, 20. leden je blízko, uvidíme.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.