Jako parní válec: Jaký byl první týden Donalda Trumpa v Bílém domě

Amerika ve varu 83

Jako parní válec

Jaký byl první týden Donalda Trumpa v Bílém domě

Martin Kovář

Způsob, jakým Donald Trump začal bezprostředně po inauguraci v minulém týdnu úřadovat v Bílém domě, byl pro jeho stoupence i odpůrce „dechberoucí“. Nevím, co jedni i druzí čekali, všem se nicméně dostalo patřičné „nálože“ vrchovatou měrou. Jak jsem již nejednou uvedl: Donald Trump je na vládnutí mnohem připravenější než na počátku roku 2017, kdy byl výhrou zjevně zaskočen, a je to ve všech ohledech znát. Jak si povede dál, lze stále jen obtížně predikovat s jedinou, avšak důležitou výjimkou: Nebude se s tím tak říkajíc „mazat“. Zda to ve finále bude ku prospěchu USA či dokonce Západu jako celku, se teprve uvidí, obojí je možné. V každém případě to ale budou „bouřlivé roky“, jak zní název druhého svazku memoárů Henryho Kissingera, věnovaného mimo jiné nechvalně proslulé aféře Watergate. Tak se na ten začátek Trumpova vládnutí pojďme podívat.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 30. ledna 2025

Dekrety, výnosy, výzvy a pohrůžky

Spousta prezidentských/vládních dekretů (Executive Orders) jasně ukázala, v jakém duchu se bude Trumpovo druhé prezidentství odvíjet. Okamžité ukončení nenáviděného Green Dealu, o němž jsou Trump a jeho lidé přesvědčeni, že škodí americké ekonomice, zrušení všech federálních úřadů a agend souvisejících s prosazováním diverzity, pozitivní diskriminace a projektů na podporu LGBTQ+, vynucený návrat federálních zaměstnanců do práce (z nekonečných a neefektivních home office), návrat do armády těch vojáků, kteří ji museli opustit, protože se odmítali nechat očkovat proti covidu-19 (včetně úhrady ušlých platů), zákaz služby v armádě transgender osobám, omilostnění útočníků na Kapitol z 6. ledna 2021, první rázná opatření proti ilegálním migrantům včetně deportací všech, kteří „nemají v USA co dělat“, odstoupení od Pařížské klimatické dohody, odchod z Mezinárodní zdravotnické organizace a k tomu všemu ohlášení nároků na Grónsko, na převzetí Panamského kanálu do správy USA atd. (to všechno dost neomalenou formou) – to je jen stručný výběr z toho, co Trump začal „ordinovat“ podle něj „těžce nemocné Americe“ s cílem „učinit ji znovu velkou“ (Make America Great Again či Save America) a zahájit její nový „zlatý věk“.

Všechno to, co jsem uvedl, bylo provedeno/řečeno velmi hlasitě, nediplomaticky až humpolácky, prostě „po trumpovsku“. Povyk kolem obsahu i formy všech výše zmíněných i dalších kroků byl očekávaný, ale v zásadě zbytečný. Donalda Trumpa po téměř deseti letech v politice již všichni dobře známe a měli bychom být povzneseni nad to, jak co dělá, a soustředit se na to, proč to dělá a jaké výsledky to bude mít. Jedno víme zcela jasně už teď: Trump si je vědom toho, že mu rychle utíká čas. Fakticky vzato před sebou totiž nemá čtyři, ale necelé dva roky, konkrétně do listopadových mid-terms v roce 2026; v nich dost možná přijde o křehkou většinu ve Sněmovně reprezentantů a možná i v Senátu, což se stalo a jistě i stane mnoha americkým prezidentům, takže by nebyl žádnou výjimkou. A potom už bude jako prezident den ze dne slábnout a stále více příslušníků amerických politických a ekonomických elit se bude soustředit na to, kdo přijde do Bílého domu po něm. Exekutivní moc sice Trumpovi zůstane až do ledna 2029, o dnešní síle se mu ale bude moci jen zdát, samozřejmě pokud se mu nepodaří protlačit jako svého nástupce někoho ze svých blízkých, například současného viceprezidenta Jamese Davida „J. D.“ Vance.

Co bude zajímat Američany…

Pro Američany bude při hodnocení Trumpovy vlády klíčové, jak se bude dařit domácí ekonomice. Ta v současné době není v nijak kritické situaci, přestože ceny prakticky všeho v posledních letech výrazně stouply. Inflace je ale výrazně zkrocená, nezaměstnanost není nijak dramatická – Bidenovo dědictví tudíž není věcně vzato tak zlé, jak se ho Trumpovi podařilo v předvolební kampani vykreslit a, což je snad ještě důležitější, jak je vnímá řada Američanů. Pokud si ovšem voliči budou moci za čtyři roky říct, že se jim žije lépe, že si mohou koupit víc věcí za méně peněz, než když Trump podruhé přebíral Bílý dům, bude mít republikánský kandidát proti komukoli z demokratů mimořádně dobré vyhlídky na úspěch. Vzpomeňme si, že v prvním Trumpově prezidentském období ekonomika ještě na počátku čtvrtého roku fungovala dobře, dokud ji nezdevastoval covid. Jak to bude tentokrát, uvidíme, to je to hlavní, oč tu běží.

Důležitou součástí hodnocení Trumpovy vlády, zejména v jižních státech americké unie, bude, zda se mu podaří výrazně omezit ilegální přistěhovalectví do země a vrátit přinejmenším část ilegálů tam, odkud přišli. Ukázkou, jak na to Trump půjde, byl střet s kolumbijským prezidentem Gustavem Petrem. Kolumbie patří tradičně k americkým spojencům v Latinské Americe, což platilo, přinejmenším doteď, i za vlády levicového prezidenta, který zemi vede od srpna 2022. Trump poslal do Kolumbie dvě letadla s ilegály, Kolumbie je odmítla přijmout, Trump ohlásil proti-kolumbijské sankce, konkrétně cla na dovoz kolumbijského zboží do USA, prezident Petro ustoupil a vztahy se snad brzy „znormalizují“, byť po aféře nepochybně zůstane, zejména na kolumbijské straně, jistá hořkost.

Ke „kolumbijské aféře“ je třeba říct ještě jednu důležitou poznámku. Spojené státy samozřejmě vracely do Kolumbie ilegální imigranty již za Joea Bidena, a to vcelku bez problémů. Trump ale záměrně zvolil jiný způsob. Dotyční byli na rozdíl od těch předchozích spoutaní, a navíc byli deportováni ve vojenských letadlech. Skoro se mi chce říct, že Trump a jeho lidé předpokládali, že tento způsob deportace vyvolá na kolumbijské straně odpor a střet, ve kterém se oni sami budou moci prezentovat jako „ostří hoši“, kteří hájí národní zájmy. Smyslem takto provedené akce samozřejmě nebyla pouze deportace jako taková, to by ostatně USA mohly deportovat ilegály donekonečna. Hlavním cílem, který Trump způsobem deportace ilegálů do Kolumbie sledoval, bylo vyvolání velké mediální pozornosti s jasným vzkazem: Velké peníze, které dáte složitě dohromady na cestu do USA, i rizika, která to nese, se vám nevyplatí, stejně vás vyhostíme. Nechoďte sem. Nedělejte to. Ne že by takovým úkolem nepověřil Joe Biden viceprezidentku Kamalu Harrisovou hned na počátku své vlády (a ne že by za poslední rok počet ilegálů, kteří překročili americké hranice, výrazně neklesl), Trump to ale potřebuje „vykřičet do světa“, bez ohledu na to, jak silnou protiamerickou reakci to ve spojenecké Kolumbii a v celé Latinské Americe vyvolá. Nemusí se nám to líbit, ale takový holt už je způsob, jakým Trump politiku dělá. Na výsledky si budeme muset počkat, já osobně soudím, že může být – navzdory mizernému „uměleckému dojmu“ – efektivní.

…a co by mělo zajímat nás v Evropě

V Evropě by nás mělo zajímat především to, jak bude vypadat Trumpova „celní politika“ a jak se bude Trumpova administrativa stavět k Severoatlantické alianci, tj. k naší obraně. Pokud jde o první bod, Trump zatím žádné konkrétní kroky oficiálně neoznámil, vyjádřil se nicméně v tom smyslu, že „jakkoli Evropu miluje, současná situace je nespravedlivá a neudržitelná“. To naznačuje mnohé. Pokud jde o NATO, Trumpův nedávný výrok o 5 % HDP na obranu není ničím jiným než charakteristickým způsobem, jakým si zvykl dělat business i politiku, tj. „vypálit“ na začátku nerealistický požadavek (5 %) a poté „ustoupit“ na 3 % nebo 4 % ke všeobecné spokojenosti a úlevě. Evropané sice hrají proti Trumpovi s horšími kartami, měli by ale jednat s vědomím toho, že Trump respektuje jen silné, sebevědomé protihráče či spoluhráče a že hrbit se před ním je ta nejméně pravděpodobná cesta k úspěchu.

Evropa to s Trumpem v Bílém domě nebude mít v žádném případě snadné už jen proto, že americké, nikoli pouze Trumpovy priority se nacházejí stále více mimo Evropu a jsou jimi, logicky, zkusme se na to podívat jejich očima, Čína (a Tchaj-wan), Indie, Indopacifik, Blízký a Střední východ. Teprve potom přichází na řadu Evropa, Rusko, rusko-ukrajinská válka atd. Tak to prostě je. Éra, kdy ve Washingtonu kladli klíčový/velký důraz na euroatlantické vztahy, je pryč a došlo by k tomu, dříve či později, i bez Trumpova návratu do Bílého domu. Svým způsobem je dobře, že se tak děje, nic jiného by totiž Evropu včetně nás neprobralo. Donaldu Trumpovi bychom tak měli přinejmenším v této záležitosti zcela neironicky poděkovat.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.