Jak Matt Gaetz srazil stranu na kolena a jak se Nikki Haleyová stává hlavní vyzyvatelkou Donalda Trumpa

Amerika ve varu 16

USA dnes – trable i naděje GOP

Jak Matt Gaetz srazil stranu na kolena a jak se Nikki Haleyová stává hlavní vyzyvatelkou Donalda Trumpa

Martin Kovář, 5. října 2023

Troufnu si říct, že ještě před pár dny znali v Evropě i v řadě států americké unie Matta Gaetze jenom lidé, kteří se o politiku zajímali opravdu důsledně. V současné době si ale jeho jméno na nejrůznějších serverech vyhledává kdekdo. Jedná se totiž o muže, jenž sehrál hlavní roli ve vzpouře osmi republikánů, kteří zařídili bezprecedentní svržení vlastního šéfa Sněmovny reprezentantů Kevina McCarthyho. Na druhé straně, jméno Nikki Haleyové Američané znají naopak velmi dobře, jednak jako dlouholetou guvernérku Jižní Karoliny, jednak jako velvyslankyni USA v OSN; v současné době se z ní ale stává druhá nejvážnější kandidátka republikánů na prezidenta/prezidentku USA hned po Donaldu Trumpovi. Tak si pojďme oba dva politiky představit.

Čtěte a pište na adresu

Makovar@atlas.cz

„Darebák“ z Floridy…

„Darebák z Floridy“ Matthew „Matt“ Louis Gaetz II. (narozen v roce 1982 v Hollywoodu, ale ne v Kalifornii, nýbrž na Floridě), jak jej překřtila některá americká média, měl politiku v krvi odmalička. Jeho otec Donald „Don“ Jay Gaetz (* 1948), profesí úspěšný obchodník, byl senátorem státu Florida v letech 2006–2016, a v letech 2012–2014 dokonce jeho předsedou; jeho dědeček Stanley Jerome „Jerry“ Gaetz byl pro změnu starostou města Rugby v Severní Dakotě a severodakotským senátorem. Doma se tedy u Gaetzů o politice mluvilo denně, takže rozhodnutí mladého „Matta“ věnovat se této profesi nebylo nijak zvlášť překvapivé.

Dnešní „zlý trumpista“, který ve Sněmovně reprezentantů zastupuje od ledna 2017 první floridský okrsek, je znám nejen jako pevný, oddaný stoupenec bývalého prezidenta Donalda Trumpa, ale i jako jeden z lidí, kteří stojí v GOP (Grand Old Party; jak je republikánská strana běžně označována) výrazně napravo, dokonce napravo od Trumpa. Vzdělání má, vzhledem k rodinnému původu logicky, dobré – po bakalariátu z interdisciplinárních studií/věd na Floridské státní univerzitě vystudoval práva na William and Mary Law School, což je nejstarší existující právnická škola v USA, konkrétně ve virginském Williamsburgu (Vilém a Marie z jejího názvu jsou anglický panovnický pár ze stuartovské dynastie z konce 17. a, v případě Viléma, počátku 18. století). Po studiích nastoupil „Matt“ do renomované firmy Keefe, Anchors & Gordon (dnešní AnchorsGordon) ve Fort Walton Beach a zdálo se, že je o jeho budoucnosti přinejmenším na nějakou dobu rozhodnuto.

Netrvalo ale dlouho a došlo na již avizovanou politiku. Když musel na počátku roku 2010 rezignovat kvůli korupčnímu skandálu bývalý šéf floridské Sněmovny reprezentantů, republikán Ray Samon, rozhodl se tehdy osmadvacetiletý (!) „Matt“ o uvolněné křeslo bojovat, a nejenže vyhrál stranické primárky, ale následně, s velkým náskokem, i celé volby, což si ještě v roce 2010 (regulérní volby) a v následujících letech (2012 a 2014) zopakoval, aniž měl reálného oponenta. Vzhledem k rychlosti, s jakou „vyletěl nahoru“, a lehkosti, s níž se mu dařilo získávat podporovatele a donátory i s ohledem na to, jak pozitivně na něj reagovala veřejnost, už nijak nepřekvapilo, když „Matt“ v roce 2016 usiloval o křeslo ve Sněmovně reprezentantů Kongresu USA, jak ostatně oznámil již v roce 2013.

Také tentokrát vyhrál, v jednatřiceti letech, bez potíží stranické „Primary Colours“, řečeno názvem slavné knížky a slavného filmu režiséra Mikea Nicholse z roku 1998 (o manželech Clintonových s Johnem Travoltou v hlavní roli), a na podzim téhož roku přesvědčivě porazil demokrata Stevena Spechta, když získal téměř 70 % hlasů, což byl bez přehánění ohromující, „fantastický“ výsledek. Vše nasvědčovalo tomu, že se rodí velká politická kariéra.

V následujících letech „zázrak“ pokračoval. V roce 2018 už byl „Matt“ jedním z blízkých poradců Rona DeSantise, jenž těsně vyhrál guvernérské volby na Floridě. V témže roce ale přišly první kontroverze, zejména když na poselství o stavu unie prezidenta Donalda Trumpa pozval popírače holocaustu a neonacistu Charlese Carlislea Johnsona; kromě toho podporoval i hnutí Proud Boys, označované části médií za nacionalistické až proto-fašistické. Současně se vyprofiloval jako jeden z hlavních odpůrců demokratické předsedkyně Nancy Pelosiové a jako jeden z nejoddanějších „trumpistů“ v americké vysoké politice, což přetrvalo i v době impeachmentů proti prezidentovi.

Když v letošním roce nebyli republikáni s to domluvit se na šéfovi Sněmovny reprezentantů, v níž mají od podzimních voleb 2022 těsnou většinu, patřil Matt Gaetz k těm, kteří podporovali myšlenku, že by se jím mohl stát Donald Trump (což je teoreticky možné, třebaže není členem Sněmovny). V nedávných jednáních o rozpočtu, během nichž se předsedovi Kevinovi McCarthymu podařilo dosáhnout kompromisní dohody s demokraty, čímž zabránil tomu, aby se stál propadl do chaosu, se pak „Matt“ (mimo jakoukoli pochybnost po jednání s Trumpem) postavil do čela osmi stranických rebelů (Matt Gaetz z Floridy, Andy Biggs a Eli Crane z Arizony, Ken Buck z Colorada, Tim Burchett z Tennessee, Bob Good z Virginie, Nancy Maceová ze Severní Karoliny a Matt Rosendale z Montany), kteří společně s jednotnými demokraty odvolali McCarthyho bezprecedentně z čela Sněmovny.

Bouře, která se vzápětí snesla na jejich hlavu, a především na hlavu faktického šéfa rebelů Matta Gaetze, byla mimořádně silná. Označení za „darebáka“ bylo spíše mírné, většina byla daleko ostřejších („gauner“, „hajzl“, „idiot“, „primitiv“ atd.) a není se co divit. Střelit vlastní stranu takto do nohy pod záminkou, že byl McCarthy až příliš vstřícný k požadavkům demokratů, navíc v situaci, kdy je Sněmovna reprezentantů jedinou „křehkou baštou“ republikánů, může opravdu jenom člověk, který myslí pouze na sebe a na to, co mu takový krok může přinést (ještě větší sympatie Donalda Trumpa a možnost stát se jeho viceprezidentským kandidátem?), anebo skutečný pitomec. Co z toho Matt Gaetz je a jak se bude vyvíjet jeho další kariéra, teprve uvidíme. Cosi mi nicméně říká, že to „bude stát za to“…

…a/versus „zlaté děvče“ z Jižní Karoliny

Zatímco Gaetzův vpád do nejvyšší americké politiky byl pro GOP skutečnou katastrofou, jak se alespoň zdá, současně došlo mezi republikánskými straníky a mezi stoupenci této strany k čemusi, co dává všem, kteří nestojí za Donaldem Trumpem, opatrnou naději, že by s ním přece jen nemuseli projít dalšími prezidentskými volbami. V posledním „republikánském“ průzkumu totiž skončila s jasným náskokem na druhém místě za Trumpem (49 %) bývalá guvernérka státu Jižní Karolina a velvyslankyně USA v OSN Nikki Haleyová (19 %).

Vzestup političky, jež byla oprávněně řazena mezi Trumpovy stoupence a jež se od něj v poslední době stále zřetelněji distancuje, je tak rychlý, že je z ní rázem hlavní naděje anti-trumpovské frakce ve straně. Jestliže naděje anti-trumpovců díky Haleyové vzrostly, pravý opak potkal stoupence již zmíněného floridského guvernéra Rona DeSantise, jehož preference se naopak propadly na 10 %, navíc s klesající tendencí. V tuto chvíli tak všechno nasvědčuje tomu, že jsou jeho šance reálně u konce.

Ve prospěch samotné Haleyové hraje hned několik faktorů. Za prvé má zkušenosti z legislativy (členka Sněmovny reprezentantů) i z exekutivy (guvernérka) a diplomacie (OSN). Za druhé je spojená s Donaldem Trumpem, od něhož se sice odvrátila, ale snaží se jej svou kandidaturou „osudově nenaštvat“, což se naopak „podařilo“ DeSantisovi. Za třetí je žena a matka (nepodceňujme tento faktor mezi republikánskými voličkami, to by byla velká chyba), manžel je důstojník Národní gardy (další důležitý faktor), a navíc pochází ze sikhské rodiny indických přistěhovalců, kteří se nanejvýš úspěšně integrovali do americké většinové společnosti, což je další „bonus“, mohu-li to tak říct.

Shrnuto a podtrženo, má-li, viděno dnešní optikou (počátek října 2023), někdo mezi republikány nakročeno k tomu ohrozit alespoň teoreticky Donalda Trumpa, není to dlouho preferovaný (i mnou, ano, protože jeho znovuzvolení floridským guvernérem a následný „tah na branku“ působily opravdu impozantně) Ron DeSantis, nýbrž „zlaté děvče“ z jihokarolínského Bambergu, projevující stále obdivuhodnější cílevědomost, odhodlanost a kompetence. To všechno v míře, že si jí „konečně“ pořádně všimli i republikáni, kteří budou od ledna vybírat budoucího prezidentského kandidáta v primárkách. Haleyová, která se blíží dvacetiprocentní podpoře, nemá kam spěchat, republikáni už o ní „vědí“.

V zásadě tak Haleyové stačí pokračovat v dobře rozběhnuté kampani, získávat další donátory (se současnými preferencemi to bude mít mnohem snazší), neudělat fatální chybu a čekat, jak se vyvinou Trumpovy soudní procesy a zda se právníci nakonec neshodnou na tom, že kandidovat nemůže. V takovém případě, troufnu si predikovat, by se uvadajícímu Bidenovi klidně mohla v listopadu příštího roku postavit právě Haleyová. A to bych na „ospalého Joea“ nevsadil ani dolar.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.