Donald Trump a trumpismus jako maoismus aneb Nebezpečné hrátky (nejen) západních intelektuálů

Amerika ve varu 98

Druhé speciální vydání pro podcast Nový svět

Donald Trump a trumpismus jako maoismus
aneb
Nebezpečné hrátky (nejen) západních intelektuálů

Martin Kovář

Narazil jsem na tu diskusi, myslím, i někde na českých sociálních sítích, už si nicméně nepamatuji, kdo ji s kým vedl, protože jsem ji přešel s pobaveným úsměvem. Včera jsem se ale během „intelektuálního odpoledne“ ve známém brooklynském knihkupectví Powerhouse Bookstore Dumbo, prakticky přímo pod Brooklyn Bridge, na Adams Street 28, připletl k debatě právě na toto téma, tj. k hádce, zda si Donald John Trump ve funkci amerického prezidenta počíná podobně jako vůdce komunistické Číny, „Velký kormidelník“ Mao Ce-tung (v čele země od druhé poloviny čtyřicátých do poloviny sedmdesátých let minulého století). Diskuse mě oproti očekávání docela zaujala, a proto se na ni pojďme podívat podrobněji.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 6. května 2025

Politický aktivista Drew Pavlou…

Autorem textu s názvem MAGA Maoism: Trumpism as a Third World Movement, česky MAGA maoismus: Trumpismus jako (politické) hnutí třetího světa, který diskusi rozpoutal, je australský politický aktivista Drew Pavlou (*1999), známý jako nekompromisní kritik komunistické vlády v Číně a jako jeden z organizátorů protivládních protestů v kampusu univerzity v Hong Kongu v letech 2019–2020. V květnu 2020 byl kvůli více než deseti „přestupkům“ na dva roky vyloučen ze studia na univerzitě v australském Queenslandu (University of Queensland); poté, co jeho případ získal pozornost v dalších částech Austrálie a byl patřičně medializován, bylo vyloučení zkráceno na jediný semestr. Jak už to u polických aktivistů, protestujících vůči čemukoli a komukoli (což píšu, aniž bych zpochybňoval jeho protikomunistické aktivity), nezřídka bývá, vydal se i Drew Pavlou na politickou dráhu. V prosinci 2021 spoluzaložil australskou federální Demokratickou alianci (Democratic Alliance), stal se jejím předsedou a v roce 2022 kandidoval do australského Senátu, ale vcelku logicky neúspěšně. Následně strana fakticky vzato přestala fungovat.

…a jeho text o trumpismu jako maoismu svého druhu

Pavlou napsal výše zmíněný článek do svého Drew Pavlou᾿s Iceberg Journal, v němž, jak sám říká, bojuje za liberalismus a proti totalitarismu; v současné době má údajně přes dva tisíce předplatitelů, což dává jasnou představu o jeho „významu“ a relevantnosti. Text samotný má podtitul, který říká, že Trumpovo hnutí MAGA (Make America Great Again; Učiňme Ameriku znovu velkou), které má dnes velký vliv v Republikánské straně, má „jen velmi málo společného s moderní západní civilizací“.

Článek začíná popisem boje, který čínský komunistický vůdce Mao Ce-tung v roce 1958 vyhlásil čtyřem škůdcům – krysám, mouchám, komárům a vrabcům, o nichž byl přesvědčen, že ničí úrodu, aniž by to konzultoval s jakýmikoli odborníky; byl si tím prostě „jist“. Lidé včetně dětí doslova zdivočeli a začali zejména vrabce vybíjet ve velkém; odhady mluví o desítkách, možná stovkách miliónů vybitých ptáků, což mělo drastický dopad na čínský ekosystém. V následujícím roce propukl v komunistické Číně velký hladomor, k němuž kromě výše zmíněného boje proti čtyřem škůdcům, primárně vrabcům, zásadním způsobem přispěla také Maova kampaň nazvaná Velký skok vpřed (či jenom Velký skok) z let 1958–1962, jejímž cílem bylo dosáhnout rychlé industrializace země a ekonomického růstu. Výsledek byl přesně opačný: Ekonomickému rozvratu padlo za oběť několik desítek miliónů lidí…

Následující část článku věnovaná Trumpově politice má název Trumpovy unikátní (či jedinečné) patologie (Trump᾿s Unique Patologies) a je uvedena dvěma citáty. První pochází z plakátu z časů maoistické kulturní revoluce a říká, že „předseda Mao je rudé, nejrudější slunce v našich srdcích“. Druhý citát je výrok úřadujícího amerického viceprezidenta Jamese D. Vance, který údajně řekl, aniž by Pavlou na výrok konkrétně odkazoval, že „nemůžeme ignorovat touhy či přání našeho prezidenta…“ Následuje spíše popis než analýza Trumpova prvního funkčního období, včetně jeho hledání viníka toho, co se mu nepodařilo, a jeho nalezení v tzv. Deep State, o kterém jsem psal už v prvním „americkém“ newsletteru. Poté následuje výběr z Trumpových bizarních poznámek a výroků, včetně legendární poznámky na kousku papíru, že „obchod je špatný“ („Trade is bad“)…

Pavlou, s odkazem na novináře Boba Woodwarda (*1943), právě na tomto příkladu a následně i na dalších ukazuje Trumpovu nekompetentnost a píše o „americké verzi tzv. lysenkovštiny (podle agronoma Trofima Děnisoviče Lysenka [1898–1976], který díky prominentnímu postavení ve straně ve stalinistické éře, přes minimální vědeckou erudici a navzdory vědcům ovládl sovětskou biologii) ve 21. století“. Současně mluví o Trumpových „gangsterských instinktech“, jež mají podle něj devastující dopad na americkou (a zčásti i světovou) ekonomiku, politiku a společnost; v textu pak Pavlou Trumpa přímo charakterizuje jako „instinktivního veterána pochybného/špinavého byznysu ze sedmdesátých let minulého století)“, kdy byl NYC rozdělen na „bohaté magnáty, kteří si dělali, co chtěli (a ke kterým patřil i Donald Trump)“ a „losery“, kteří vždycky prohrávali, mimo jiné proto, že nebyli dostatečně bezskrupulózní…

Klíčové části článku se jmenují Trumpův maoistický útok na mezinárodní kapitál a MAGA maoismus: trumpismus jako politické hnutí třetího světa (tedy stejně jako celý text). Argumenty Pavloua jsou následující:

Hnutí MAGA záměrně pěstuje tzv. neo-maoistický kult osobnosti;
Trumpova slabost či oddanost pro tzv. čučche ekonomiku (soběstačnou ekonomiku [Juche Economics]; termín, se kterým přišel někdejší severokorejský vůdce Kim Ir-sen v roce 1955);
MAGA hnutí uctívá „kult oběti a chudoby“;
„šamanský“ přístup MAGA hnutí k lékařské vědě (se zjevným odkazem na Bobbyho Kennedyho mladšího);
nenávist a odpor hnutí MAGA vůči Západu;
až příliš velké pochopení hnutí MAGA a Trumpa samotného pro klientelismus a systém patronáže, které jsou podobné Rusku devadesátých let minulého století (tj. Jelcinově éře).

Ve shrnujícím závěru pak Pavlou opakuje, že MAGA hnutí v čele se svým „kultovním vůdcem“ nenávidí „všechno dobré ze západní civilizace, tj. svobodu myšlení, vyjadřování, vládu práva, presumpci neviny“ atd. a že naopak volá po „eskadrách smrti“, které by likvidovaly politické nepřátele, jako se to děje v řadě zemí třetího světa.

„Velmi pozdní odpoledne“ v Brooklynu

O tom všem a o spoustě dalších témat byla řeč během „velmi pozdního odpoledne“ ve výše zmíněném brooklynském knihkupectví. Vášnivost debatujících byla téměř ohromující, v zásadě ale nikoli překvapivá, Trump a jeho hnutí MAGA vzbuzují obrovské emoce na obou stranách. Uvažování a praktiky zdivočelých „lumpenů“ jsou rovněž patrné nejen u stoupenců hnutí MAGA, ale i u „těch druhých“. Mnozí z jeho odpůrců se sice na každém kroku zaklínají demokracií a tolerancí, ve skutečnosti k ní ale mají nezřídka stejně daleko jako fanatičtí trumpisté, nezapomínejme na to, známe to ostatně velmi dobře i ze sociálních sítí v České republice.

A jak že je to ve skutečnosti? Prezident Donald Trump je sice „cvok svého druhu“ a na výše zmíněných argumentech samozřejmě „leccos je“, ne že ne. Dnešní Spojené státy nicméně nejsou komunistická Čína, ani Severní Korea, ba ani někdejší severní Vietnam, kterému v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vládl „dobrý strýček Ho“ (brutální komunistický diktátor Ho Či Min), jehož portrét měl, čistě pro pobavení, v Brooklynu na tričku jeden z nejzuřivějších proti-trumpovských diskutérů a bojovníků za demokracii… 😀. Americké instituce nebo chcete-li Deep State jsou opravdu robustní a pojistka v podobě Nejvyššího soudu USA je dostatečně silná (jeho složení, které kritizuje levice, jíž ani v nejmenším nevadilo, když v něm měla převahu ona, na tom nic nemění), aby demokracii udržely. Že si ji Trump vykládá po svém, je jistě pravda, stejně jako si ji ovšem při svém v již taktéž už zmíněném „dlouhém pochodu institucemi“ vykládala (nejen) americká levice. Pokud jde o mě, sleduji dění v USA pečlivě a se zájmem, byl bych ale, s nadsázkou řečeno „v klidu“ a nepropadal bych zbytečně hysterii, a to tím spíše, že se moje možnost ovlivnit tamní dění více než limitně blíží nule (což platí prakticky o všech Evropanech včetně českých komentátorů, politologů a amerikanistů).

Jestli mě něco v poslední době znepokojuje ještě více než Trump a MAGA, pak je to zneužívání termínu fašismus (či, v případě Pavloua, maoismus). Jakkoli levice a nejen ona používala vůči svým ideologickým protivníkům „nálepkování fašismem“ či „hnědnutím“ dlouhodobě, a to div ne pro každého, ironicky řečeno, kdo byl a je napravo od české Strany zelených (čistě pro příklad), v posledních letech to nabylo na síle. Realita je ale jiná a jinde: Ne každý politik se sklony k autoritářství je fašista, tak jednoduché to není. Zneužívání tohoto termínu a jeho variant (technofašismus atd.) je nebezpečné už jen proto, že pojmem fašismus budeme „šermovat“ tak dlouho, až ztratíme na ostražitosti a skutečného fašistu nepoznáme… Současně je to i zjevný projev neúcty k obětem skutečného fašismu či jeho německé alternativy, tj. nacismu. Tak pozor na to.

Každý, kdo ve Spojených státech v posledních letech nějaký čas pobyl, ví, že se zde odehrává velká bitva o „duši“ či o budoucnost této země a že nic není černobílé. Není to ale poprvé a není to ani naposledy. Většina dnešních komentátorů ví ovšem o moderních dějinách USA, včetně, například „divokých šedesátých let“ jen málo a podle toho jejich texty nezřídka vypadají. Nechal bych to zkrátka na Američanech a neradil bych jim; oni se s tím popasují sami, nemám o ně strach.

Tak zase příště, přátelé.

V New Yorku, 6. května 2025 nad ránem

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.