Co se Vám vybaví, když se řekne Amerika

Amerika ve varu 23

Co se Vám vybaví,

když se řekne Amerika

Od chvíle, kdy jsem začal psát pro Datarun newslettery s názvem Amerika ve varu, jsem kladl svým přátelům, známým a občas i víceméně náhodným respondentům otázku, co si jim „na první dobrou“ přijde na mysl, když se řekne Amerika, tedy Spojené státy americké. Během několika málo měsíců se mi sešlo na dvě stě padesát odpovědí a v nich celkem sedmdesát pět „představ“ o Americe. Některé z nich byly logické, pochopitelné, některé překvapivé, jiné téměř bizarní. Pro dnešek Vám nabízím deset nejčastějších odpovědí, které jsem seřadil podle pořadí četnosti; ke každé jsem pak připojil několik poznámek ze strany dotazovaných, aby bylo jasné, co přesně měli na mysli. Myslím, že se jedná o docela pěknou ukázku toho, co si Češi a Češky primárně vybaví, řekne-li se Amerika. Posuďte ostatně sami.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 23. listopadu 2023

New York

New York mezi deseti nejčastějšími odpověďmi nemohl chybět a také nechyběl. Moji respondenti, staří i mladí, vzdělaní i méně vzdělaní, muži i ženy, ho vybrali vůbec nejčastěji, každý s poznámkou, proč je pro něj „Velké jablko“ v souvislosti s USA důležité, proč pro něj právě ono představuje Ameriku. Tak schválně, zda to odpovídá i Vašim názorům a představám: Manhattan, mrakodrapy, zejména Empire State Building, Broadway, Woody Allen a jeho filmy, Frank Sinatra a jeho písničky, tenisové US Open, Malá Itálie (Little Italy), čínská čtvrť (China Town), Brooklyn Bridge, Dvojčata (padlá po teroristických útocích z 11. září 2001), Greenwich Village a beatnici, Times Square, Central Park, avenues, hlavně Pátá avenue atd., zkrátka New York. Tak co vy na to?

Westerny

Hned za Novým Yorkem se, pro mě maličko překvapivě, umístily westerny, typicky americký filmový žánr s obrovskou tradicí, od legendárních snímků „Dostavník“ (či „Přepadení“) Johna Forda z roku 1939 a „V pravé poledne“ Freda Zinnemanna z roku 1952, přes „Sedm statečných“, klasiku, kterou jsme všichni milovali jako kluci, tzv. spaghetti westerny v čele s „Tenkrát na Západě“ s neodolatelnou Claudií Cardinalovou, Charlesem „Harmonikou“ Bronsonem a Henrym Fondou v šokující roli velkého darebáka Franka (Fonda hrál do té doby prakticky pouze kladné, charakterní postavy), přes moderní westerny, jako byl třeba velký opus „Tančit s vlky“ s Kevinem Costnerem, nebo Eastwoodovi „Nesmiřitelní“ atd.

Donald Trump

V naší anketě se samozřejmě často objevovala jména jednotlivých amerických prezidentů, Georgem Washingtonem počínaje a úřadujícím Joem Bidenem konče. Do první desítky se ale dostal jenom jediný z nich, bývalá hlava státu Donald Trump. Jak je vidět, jméno někdejšího šéfa Bílého domu (2017–2021) silně rezonuje i v České republice; zajímavé je, že 67 % respondentů vnímalo Trumpa pozitivně, 22 % negativně a 11 % lidí jej sice jmenovalo, ale nemělo jasno v tom, zda je „Good Guy“ či „Bad Guy“, tedy kladná postava, anebo mizera. Z dalších amerických prezidentů se v anketě relativně vysoko (byť ne, jak jsem již řekl, tak často, aby se dostali do první desítky) objevili ještě Ronald Reagan, John Fitzgerald Kennedy a Abraham Lincoln; současného Joea Bidena uvedlo v souvislosti s USA patnáct respondentů…

Bílý dům

Aniž by uvedli jméno konkrétního prezidenta, jmenovali mnozí respondenti často sídlo americké hlavy státu – Bílý dům (White House). Většina z nich mi také řekla, že vidět Bílý dům bylo hlavní motivací při jejich cestě do Washingtonu, stejně jako pořízení si fotografie před touto slavnou stavbou; někteří z nich dokonce do Washingtonu jeli výhradně kvůli Bílému domu. Uvnitř sídla amerického prezidenta bylo celkem šest respondentů; čtyři z nich byli „tak trochu zklamaní“ – očekávali „pompéznější“ či „monumentálnější“ interiér, ten skutečný, reálný, jim přišel „ne zcela impresivní“, abych citoval jednoho z nich. Nikdo z nich ale návštěvy nelitoval. Nahlédnout do prostor, kde se dělala a dělá nejvyšší americká a světová politika, bylo pro většinu z nich (ať už interiéry vnímali jakkoli) fascinující…

Dolar

Na pátém místě se v mojí anketě umístil dolar. Světoznámá, nejspíš vůbec nejznámější měna na světě, měla pro moje respondenty téměř „magickou přitažlivost“. V souvislosti s dolarem byla v anketě řeč i o americkém „centrálním bankovním systému“ – FEDu (The Federal Reserve System), o Velké hospodářské krizi z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, o tom, kde všude se americkým anebo jiným (Kanada, Austrálie atd.) dolarem platí, jak silná měna to je, co by mohl přinést pád dolaru atd. Někteří z respondentů byli velmi osobní a mluvili o téměř intimním vztahu k několika dolarovým bankovkám, které uchovávali jako „svátost“ sui generis v komunistických časech, jako symbol svobody a naděje, že zdejší bolševická mizérie jednou skončí. Zajímavé to bylo…

Elvis Presley

Zejména starší respondenti uváděli poměrně často jméno rock and rollového krále Elvise Presleyho. Zatímco mladá generace sotva zná Elvisovo jméno, ti starší ve věku padesát plus jej zařadili do první desítky skoro všichni, a kromě toho jmenovali celou řadu jeh písniček a občas i filmů, snad i proto, že poměrně nedávno běžel i v našich kinech stejnojmenný film, ve kterém „Krále“ fantasticky zahrál Austin Butler. Dva respondenti dokonce vyjádřili názor, že Elvis Presley nezemřel (jedna z častých „spikleneckých“ teorií), ale navzdory vysokému věku si užívá života ve slunném Karibiku… 😊

Hollywood

Aniž by použili slovo „western“, o kterém byla řeč výše, jmenovali moji respondenti často kalifornskou „továrnu na sny“ – Hollywood. V souvislosti s ním pak uváděli řadu filmů, jmen herců a hereček, režisérů, producentů a vzácně i filmových studií, konkrétně, nejčastěji, Leonarda di Capria, Brada Pitta, Roberta de Nira a Stevena Spielberga (což mi udělalo velkou radost, a to tím spíše, že jej jmenovali i někteří dvacátníci a třicátníci). Řeč byla i o němých groteskách, o Charliem Chaplinovi, Laurelovi a Hardym (přirozeně o nich mluvili ti starší) i o návštěvách Hollywoodu, o splněných snech z časů mládí po pádu „železné opony“, což bylo skoro až dojemné…

Route 66

Respondenti poslali do vybrané desítky i legendární silnici 66 (U.S. Route 66), známou též jako The Mother Road či The Main Street of USA. Ti, kteří se po ní osobně svezli (dvaadvacet z dvě stě padesáti respondentů), mi vyprávěli o štěstí, které v té souvislosti prožili, o příbězích, kvůli nimž na cestu vzpomínají, a o touze ještě jednou se na tuhle „magickou cestu“ vrátit. Někteří z nich poslali své fotografie z cesty (dohromady několik stovek fotek), občas opravdu vynikajících, až mě napadlo, udělat z nich pro fandy „66“ malou výstavu, třeba na to jednou dojde…

Al Capone

Překvapivě často se v odpovědích o „esenci“ Ameriky objevovalo jméno nechvalně proslulého newyorského, a hlavně chicagského gangstera z dvacátých a počátku třicátých let minulého století Ala Caponeho. Jak se ukázalo, bylo to dáno mimo jiné tím, že dotázaní znali jméno z knížek, a hlavně z některých filmů („Někdo to rád horké“, kde Billy Wilder „po svém“ natočil svatovalentinský masakr, či „Nedotknutelní“ Briana de Palmy, kde Caponeho doslova „neuvěřitelně“ zahrál výše zmíněný Robert de Niro). Představa většiny respondentů o „velkém Alovi“ byla, jak se ukázalo během debat, jež jsme na toto téma vedli, silně „romantizovaná“; s brutální, krvavou skutečností měla jen zřídka co společného, tak už to ale v podobných případech často bývá…

NHL

Jako poslední se do naší desítky dostala kanadsko-americká národní hokejová liga (National Hockey League; NHL), ve které udělalo „díru do světa“ také několik českých (a slovenských) hokejistů, zejména Jaromír Jágr, Dominik Hašek a dnes i David Pastrňák. I v tomto případě se nezřídka jednalo o hodně osobní poznámky, příběhy a vzpomínky, jež jsem jako sportovní fanatik oceňoval, hlavně ty, které byly o setkání se staršími velkými hokejisty (s Václavem „Nedo“ Nedomanským, například, nebo s bratry Šťastnými…). Řada respondentů uváděla jako jeden z hlavních cílů svého plánovaného pobytu v USA právě touhu podívat se na vlastní oči na NHL, nejlépe v newyorské Madison Square Garden…

Tohle všechno a mnoho dalšího tedy znamenala a znamená pro mých dvě stě padesát dotázaných „Amerika“. Jak velkou výpovědní hodnotu anketa má, nevím a vlastně mě to ani příliš netrápí. Nedělal jsem sociologický výzkum s jasně stanovenou metodikou, spíš mě jen amatérsky zajímalo, co se lidem (většinou z mého okolí) vybaví, řekne-li se USA, a na kolik se jejich preference blíží těm mým. Aniž bych byl konkrétní, prozradím jenom to, že se do první desítky dostalo sedm „věcí“, které bych jmenoval i já. Tak jak to máte Vy, přátelé? Odpovídá moje anketa Vašim představám? Pokud byste mi o tom chtěli napsat, byl bych moc rád. A na viděnou zase za týden.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.