Ať ti tam nahoře není moc horko, Vale! K úmrtí jednoho z nejcharismatičtějších herců moderní doby

Amerika ve varu 92

Ať ti tam nahoře není moc horko, Vale!

K úmrtí jednoho z nejcharismatičtějších herců moderní doby

Martin Kovář

Včera ráno jsme se z médií a ze sociálních sítí dozvěděli smutnou zprávu o úmrtí jednoho z nejnadanějších a nejcharismatičtějších amerických herců osmdesátých a devadesátých let minulého století Vala Kilmera, jenž se českým divákům naposledy připomenul v roce 2022, kdy si po boku hvězdného Toma Cruise zahrál v pokračování slavného filmu Top Gun z roku 1986 s názvem Top Gun – Maverick. Zatímco pro mladší filmové fandy jméno Val Kilmer zase tolik neznamená, pro nás starší byl jedním ze symbolů Hollywoodu devadesátých let, a to hned z několika důvodů. Tak se na ně teď pojďme společně podívat.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 3. dubna 2025

Val Kilmer, jaký byl

Jak si bude Vala Edwarda Kilmera (1959–2025), rodáka z kalifornského Los Angeles, pamatovat filmový svět, nevím, možností je celá řada. Pro někoho bude už navždycky parťákem Toma Cruise ze zmíněných filmů Top Gun (1986) a Top Gun – Maverick (2022), což plně chápu. Pro jiné diváky bude navěky zpěvákem Jimem Morrisonem (1943–1971) ve filmu The Doors (1991), nazvaném podle stejnojmenné legendární kapely (kolik mladých lidí z celého světa vyrazilo dodnes do Paříže k jeho hrobu na hřbitově Père-Lachaise, bychom se nedopočítali) šedesátých let. Pro další bude napořád Brucem Waynem alias Batmanem z filmového hitu Joela Schumachera Batman navždy (Batman Forever) z roku 1995, ve kterém zazářil poté, co v hlavní roli vystřídal Michaela Keatona, který hrál zachránce Gotham City v prvních dvou moderních batmanovských filmech (Batman, 1989 a Batman se vrací, 1995).

Skoro se nechce věřit, že takto započatá kariéra po několika letech podivně ustrnula a že nebýt návratu k Topu Gunu roku 2022, nevěděla by většina dnešních teenagerů a dvacátníků, kdo Val Kilmer vůbec je. Přesto tomu tak bylo, dílem pro několik uměleckých i kasovních propadáků, na nichž se podílel, dílem pro podivínskou povahu („režisérům ani kolegům se se mnou nepracovalo úplně snadno,“ uznával Val Kilmer sám a já dodávám, že to bylo hodně eufemistické pojmenování toho, jak nesnesitelný dokázal být), dílem pro vážné onemocnění, jemuž musel v posledních letech čelit (rakovina hrtanu a ztráta hlasu). Ať tak či tak se ze světa těch největších hvězd v našem tisíciletí ztratil a byla to veliká škoda.

„Horko jako blázen“

Když jsem si včera ráno přečetl že Val Kilmer zemřel na následky vážného zápalu plic, nevzpomněl jsem si ale nejdřív na žádný z výše uvedených filmů, jakkoli byly stejně jako jeho herecké výkony skvělé, nýbrž na snímek, který v roce 1995 (tedy v témže roce, kdy šel do kin Batman navždy) natočil režisér Michael Kenneth Mann (*1943) pod názvem Heat (doslova Horko; v českých kinech uváděný bůh ví proč jako Nelítostný souboj). Bylo tomu tak navzdory skutečnosti, že ač v něm Val Kilmer nehrál hlavní roli (ty byly vyhrazené pro Roberta De Nira a Ala Pacina), stal se díky způsobu, jakým zahrál jednoho z gangsterů jménem Chris Shiherlis nezapomenutelným, i kdyby v životě v žádném jiném dobrém filmu nehrál. Heat – Nelítostný souboj je totiž zřejmě vůbec nejlepším akčním filmem devadesátých let, ale i jednou z nejlepších action stories v dějinách světového filmu. Včera zemřelý Val Kilmer na tom měl velkou zásluhu.

Děj filmu přitom není nijak objevný či unikátní. Parta gangsterů, vedená charismatickým (omlouvám se za druhé použití tohoto slova v dnešním textu, ale co mám, sakra, dělat, když se mi navzdory vší snaze nepodařilo najít adekvátní, výstižnou náhradu?) Neilem McCauleyem (Robert de Niro; 1943), dělá jednu „velkou ránu“ za druhou, než se jí postaví do cesty poručík Vincent Hanna (Al Pacino; 1940). Střet obou mužů (McCauley a jeho lidé včetně Shiherlise versus Hanna) je jedním z nejvíc strhujících filmových soubojů (odtud i český název snímku), jaké jsem v životě viděl, a že jsem jich, přátelé, viděl!

Intermezzo: Michael Mann – nenápadný chlapík, jenž točí skvělé filmy

Bůhví, jak se Michaelu Mannovi povedlo tak geniální film natočit. Ne snad, že by nebyl vynikající režisér. Jeho předchozí i následné filmy jasně ukázaly, jak nadaným tvůrcem je. Jasným důkazem toho byly Poslední mohykán (1992) s Danielem Day-Lewisem v hlavní roli, Ali (2001) s Willem Smithem, Insider – Muž, který věděl příliš mnoho (1999) s Russellem Crowem a znovu Alem Pacinem, Collateral (2004) s Tomem Cruisem, Miami Vice (2006) s Jamiem Foxxem či Ferrari (2023) s Adamem Driverem. Co film, to majstrštyk, který si diváci dlouho pamatovali. Neobyčejný talent, i na hollywoodské poměry mimořádná profesionalita a bez přehánění hitchcockovská pedanterie, hraničící s posedlostí každým detailem, dokonalý casting, tj. výběr herců, včetně těch největších hvězd, které si účast na jeho projektech pokládaly za čest – právě takový byl a je na první pohled nenápadný chlapík jménem Michael Mann…

Znovu „Horko jak blázen“ a „Amerika ve varu“

Vraťme se ale k filmu Heat. Michal Mann jej napsal v roce 1989 podle záznamů chicagského policejního důstojníka, detektiva Charlese Fredericka „Chucka“ Adamsona (1936–2008), jenž se stal později scénáristou, televizním producentem a maličko i hercem. Právě podle Adamsonova pronásledování zločince jménem Neil McCauley, po němž pojmenoval svého hrdinu, a podle jeho dalších případů z šedesátých let natočil Mann v roce 1995 Heat. Pro úspěch filmu byl klíčový scénář, při jehož psaní Mann vycházel ze scénáře k vlastnímu televiznímu snímku L.A. Takedown (1989; známý rovněž jako L.A. Crimewave či Made in L.A.), a již zmíněný casting. Právě Mann přivedl na plátno poprvé Roberta de Nira a Ala Pacina (v Kmotrovi II [1974] Francise Forda Coppoly neměli žádnou společnou scénu) a učinil z nich ikonickou, nezapomenutelnou dvojici, dokonalé anti-póly a zároveň muže, které spojuje jejich profesionalita a posedlost tím, co dělají (loupeže ve velkém, respektive oddanost policejní práci).

Kromě některých akčních scén a posezení obou hrdinů v poloprázdném nočním bistru, kde se Hanna snaží přesvědčit McCauleye, aby se na to, co dělá, vykašlal (zatímco on má v plánu poslední velkou akci, po níž chce odejít „na odpočinek“), je film pozoruhodný i tím, že má svůj psychologický rozměr (hroutící se již třetí manželství Vincenta Hanny a vpravdě strašlivá osamělost McCauleye, daná jeho „profesí“) a také výběrem představitelů vedlejších, v zásadě ale jen formálně vedlejších rolí.

V jedné z nich se stal, kromě Jona Voighta či Kevina Gagea, nezapomenutelným Val Kilmer. Jeho již zmíněný Chris Shiherlis, nad nímž a nad jehož křehkým manželstvím drží ochrannou ruku McCauley, protože patří k těm, kterým naprosto věří, je dokonalý. Kilmer¨je vynikající v celém filmu, snad nejlepší ale v jeho závěru, kdy ovládne svou radost nad tím, že vidí svoji ženu, jež mu ale dá nenápadné znamení, že je pod dohledem policie, v důsledku čehož potlačí svou radost, vrátí se do vozu a odjede, aniž by padl policii do rukou; současně se sluší dodat, že nejen v této scéně byla fenomenální rovněž Ashley Juddová (*1968), herečka a pozdější politická aktivistka, která Shiherlisovu ženu Charlene hrála.

Pokud snímek Heat znáte, máte jistě radost z toho, že Michael Mann oznámil v roce 2023, že má zájem natočil sequel, pokračování s řadou flashbacků, v němž by mladého McCauleye měl hrát Adam Driver, se kterým režisér spolupracoval na filmu Ferrari (viz výše). Jak to všechno dopadne, ale teprve uvidíme. A ještě jedna poznámka: Máte-li Heat rádi, přečtěte si, prosím, knížku Nelítostný souboj 2, která vyšla i česky a ve které je jedním z ústředních hrdinů právě Chris Shiherlis. Věřte mi, že při její četbě budete mít Vala Kilmera stále před očima.

Tak ať ti tam nahoře není příliš „horko“, Vale, budeš nám tady všem od včerejška zatraceně chybět!

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.