Americké „pěsti ve tmě“ I

Amerika ve varu 47

Americké „pěsti ve tmě“ I

Jack Dempsey: první světová boxerská Super Star
a muž, který uváděl nejen Ameriku opakovaně „do varu“

Martin Kovář

V pondělí 13. května uplynulo rovných devadesát let od narození jednoho z největších boxerů všech dob, „hnědého bombarďáka“ (The Brown Bomber) Joea Louise (1914–1981), mistra světa v nejtěžší váhové kategorii v letech 1937–1949. Toto suché, lakonické konstatování, které jsem zaregistroval kdesi na sociálních sítích, ve mně vyvolalo dlouhé přemítání o hrdinech sportovního odvětví, jemuž jsem kdysi – čistě teoreticky samozřejmě – propadl. Skoro celou noc jsem si pak o nich četl a pouštěl jsem si ukázky z jejich zápasů a dnes Vám předkládám první ze dvou textů, které jsou věnované mým největším boxerským oblíbencům vůbec – Jacku Dempseymu a Muhammadovi Alimu.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 16. května 2024

Předehra: Galvestonský obr Jack Johnson

Box patřil mezi nejoblíbenější sportovní odvětví „za velkou louží“ už od 19. století. Jedním z největších boxerů „pionýrské“ „předmoderní éry“ se stal Jack Johnson (1878–1946), první světový šampión v těžké váze z řad Afroameričanů (v letech 1908–1915), přezdívaný – podle místa svého rodiště – Galvestonský obr (Galveston Giant), dnes celosvětově známý zejména díky legendárnímu albu geniálního jazzmana Milese Davise (1926–1991) A Tribute to Jack Johnson z roku 1971. Ani on ale – i vzhledem k době – neznamenal ve společnosti tolik, co o dekádu později Jack Dempsey, první celoamerická boxerská hvězda a jedna z nejzářivějších (nejen sportovních) „ikon“ „zlatých“ dvacátých let.

Jack Dempsey: Tvrdé životní začátky

William Harrison „Jack“ Dempsey (1895–1983), o němž jsem psal už ve své knížce „Osudová dvacátá“, se narodil na okraji nekonečných plání amerického Středozápadu, odkud ovšem už nebylo daleko do vysokých hor, v coloradském městečku Manassa, z čehož pocházela jeho přezdívka v časech, kdy vládl americkému i světovému boxu – Manassaská tlapa (The Manassa Mauler). Kluk s pro Ameriku příznačně irským a možná i čerokíjským (či čerokézským) původem neměl ani trochu snadné dětství, což bylo dáno především soustavným nedostatkem peněz. Proto nebylo divu, že si vzhledem ke své síle a přirozené rvavosti, jíž odmalička vynikal, (při)vydělával na „poutích“ a v „saloonech“ v zápasech a soubojích, ve kterých jen vzácně prohrával. Právě tím se mladík známý jako Kid Blackie poprvé proslavil, třebaže jenom lokálně a vzhledem k tomu, co měl před sebou vlastně zanedbatelně, ale přesto…

Prvního velkého vítězství de facto, byť nikoli de iure, Jack Dempsey dosáhl na podzim roku 1914, když místo svého bratra Bernieho nastoupil proti známému Georgi Copelinovi, kterého navzdory slabší konstituci a podstatně menší váze v coloradském Cripple Creeku fakticky udolal v sedmi kolech, třebaže mu rozhodčí triumf upřel a ukončil zápas bez vyhlášení vítěze. Následujících šest soupeřů ovšem Jack deklasoval K.O. a prohrál – po sporné diskvalifikaci – teprve ten sedmý, v němž proti němu stál známý newyorský ranař John J. „Jack“ Downey. Následná vítězství nad nevadským šampiónem Johnem Albertem „Johnnym“ Sudenbergem a, v odvetě, nad Jackem Downeyem, už učinila Dempseyho známého mezi fanoušky, a hlavně mezi promotéry v celých USA; velká sportovní kariéra byla na dosah.

První světová válka a začátky profesionální kariéry

První světová válka vzestup Jacka Dempseyho poněkud utlumila, mladý boxer dokonce čelil obviněním některých soupeřů, že se válečné službě „ze zbabělosti“ vyhnul. Později, konkrétně v roce 1920, se však ukázalo, že o zapsání do armády usiloval, s ohledem na klasifikaci F-4 („nedostatečný fyzický, mentální či duševní a morální standard) byl ale odmítnut. Zatímco jeho vrstevníci od jara 1917 umírali v Evropě, Jack dřel v docích, trénoval jako zběsilý a vyhrával a vyhrával. Jeho skóre v roce 1918 bylo vskutku impozantní: patnáct vítězství, jeden nerozhodný mač a jediná porážka. Společně s o něco staršími Edwardem „Gunboatem“ Smithem a Samuelem Edgarem „Samem“ Langfordem, se tak zařadil mezi kandidáty zápasu o titul mistra světa, na čemž měl nemalý podíl i jeho manažer Jack „Doc“ Kearns (vlastním jménem John Patrick Leo McKernan; 1882–1963), jenž se během své kariéry kromě Dempseyho staral ještě o dalších pět světových šampiónů.

Poprvé mistrem světa

K Jackovu prvnímu nezapomenutelnému boji o titul mistra světa došlo na americký státní svátek, 4. července 1919, v ohijském městě Toledo. Dempsey v něm svého soupeře, Jesseho Myrona Willarda (1881–1968), brutálně zničil již v prvním kole. Vzhledem ke zraněním, jež poražený podle některých záznamů utrpěl, byl vítěz obviňován z podvodu (konkrétně z toho, že v rukavicích ukrýval nedovoleného „boxera“), jejž se ale nikdy nepodařilo prokázat a jenž se s vysokou pravděpodobností ani nekonal. Willard mluvil po zápase především o tom, jak mimořádný boxer jeho soupeř je, a teprve po letech připustil, v souvislosti s dalšími Dempseyho osudy, že se stal v roce 1919 obětí „gangsterských praktik“.

Léta neomezené vlády

Na rozdíl od poraženého čekala vítěze vpravdě krásná léta. Po sportovní stránce šlo všechno jako „na drátkách“. Jack nejprve v září 1920 obhájil titul proti Billymu Miskemu (1894–1924) v michiganském Benton Harboru a poté jej „v klidu“ uhájil i proti Billu Brennanovi (1893–1924) v prosinci téhož roku v newyorské Madison Square Garden. Další „velký mač“ Dempsey podstoupil v červenci 1921 proti francouzskému šampiónovi Georgesovi Carpentierovi (1894–1975), „leteckému esu“ z Velké války, proslulému vybroušeným boxerským stylem. „Zápas století“, který v New Jersey City vidělo přes 90 000 diváků, který přinesl jenom na vstupném více než milión dolarů a který živě vysílal rozhlas, nakonec skončil Dempseyho vítězstvím a potvrzením jeho dominance, stejně jako triumf nad dalším vyzývatelem, Thomasem Josephem „Tommym“ Gibbonsem (1891–1960) v Shelby v Montaně v červenci 1923. V září téhož roku Jack porazil i Argentince Luise Ángela Firpa (1894–1960), pro změnu opět v NYC a před 85 000 diváky (další desítky tisíc „sledovaly“ mač před Polo Grounds, kde se odehrával, protože se nevešly dovnitř).

Miláčkem veřejnosti

V té době už byl Jack Dempsey „miláčkem veřejnosti“, skutečnou, řečeno dnešními slovy, Super Star, jedním z prvních sportovních milionářů (ne-li tím vůbec prvním), společenskou celebritou par excellence, idolem dívek a žen všeho věku, tváří slavného časopisu Time a mnoha dalších tiskovin, filmovým „hercem“ a, v neposlední řadě, aktérem četných exhibičních zápasů, jež mu za nevelké úsilí přinášely veliké peníze. Příznačné bylo, že Jacka milovaly nejen ženy, jak jsem již napsal, ale i děti a vůbec lidé všech barev, povolání, fanoušci ze všech společenských vrstev. Právě díky němu se o box začali zajímat i ti, kteří do té doby sotva věděli, že něco takového existuje, a dokonce se nezřídka stali jeho velkými fanoušky.

Nečekané porážky a konec kariéry

Dempsey si popularitu užíval, s obhajobou titulu světového šampióna ale nespěchal. Nenastoupil ani proti Harrymu Willsovi (1889–1958), zřejmě nejlepšímu černému boxerovi doby, jemuž v boji o titul zabránila právě barva pleti, ani proti dalším zájemcům o utkání s ním. Teprve roku 1926 se nechal přesvědčit k zápasu proti Jamesu Josephovi „Genemu“ Tunneyovi (1897–1978), brilantnímu technikovi americko-irského původu, jenž nad ním v září toho roku ve Filadelfii překvapivě vyhrál na body. Navzdory rozčarování z porážky s protivníkem, který na něj neměl stačit, a navzdory očekávání části fanoušků, to ale ještě nebyl konec Dempseyho kariéry. V červenci 1927 se Jack vrátil, když na Yankee Stadium v newyorském Bronxu knockoutoval budoucího mistra světa litevského původu Jacka Sharkeyho (vlastním jménem Joseph Paul Zukauskas; 1902–1994), byť panovaly jisté pochybnosti o férovém průběhu zápasu, a pak se začal chystat na „box století“.

Teprve odveta proti Genemu Tunneyovi v srpnu 1927 v Chicagu, znamenala Jackovo „adieu“. Proslulosti zápasu napomohlo, že proti sobě stanuli dva nejlepší boxeři Ameriky, i to, že se odehrával ve „městě zločinu“, jemuž vládl nechvalně proslulý gangster Alphonse Gabriel „Al“ Capone (1899–1947), který chtěl podle některých zdrojů zápas ovlivnit v Dempseyho prospěch. Jenom na vstupném se vybralo přes dva milióny dolarů a rozhlasovou reportáž z utkání poslouchaly milióny fanoušků v celé zemi. Vítězem byl nakonec prohlášen Tunney, mnozí fandové boxu jej ale nikdy neuznali; úřadující šampión se totiž v sedmém kole ocitl na zemi, avšak sudí počítal tak pomalu, že se dokázal vrátit do zápasu. Když k tomu samému, avšak v obráceném gardu, došlo v osmém kole, počítal rozhodčí naopak tak rychle, že se už Dempsey sebrat nestačil. Právě proto se zápasu přezdívá The Long Count Fight, tj. „dlouze počítaný mač“. Na tom, že Tunney obhájil titul a Dempseyho kariéra skončila, to ale nic nezměnilo.

Hvězdný život sportovní Super Star

Jack Dempsey ale dlouho nesmutnil, byť se už profesionálně do ringu nevrátil. Nastoupil jen do několika exhibic, na nichž opět vydělal „hromadu peněz“, díky čemuž se mohl věnovat dobročinnosti, zahrál si ve filmu, produkovaném společností Metro-Goldwyn-Mayer (The Prizefighter and the Lady; 1933), pořídil si restauraci v New Yorku (Jack Dempsey’s Broadway Restaurant), poblíž Madison Square Garden, na kterou měl hezké vzpomínky z roku 1920, kdy tu obhájil titul šampióna proti Billu Brennanovi, a která úspěšně fungovala až do poloviny sedmdesátých let. Byl podezírán z „příliš přátelských vztahů“ s Alem Caponem, a dokonce byl údajně jedním z manažerů jeho kasina v severomexickém přístavu Ensenada v Kalifornii, důkazy o tom ovšem scházely a scházejí.

Vzhledem ke své slávě, bohatství a charismatu si Dempsey, vcelku logicky, potrpěl na krásné ženy, a proto není divu, že byl hned čtyřikrát ženatý. S první manželkou, herečkou Maxime Gatesovou, žil ale pouhé tři roky (1916–1919), zatímco s druhou ženou, jednou z největších hvězd němého filmu, ale také zpěvačkou, modelkou a vášnivou bojovnicí za práva zvířat Idou Estellou Taylorovou byl ženat šest let (1925–1931). Ani třetí manželství s broadwayskou zpěvačkou Hannah Williamsovou (1933–1943) nebylo poslední, třebaže spolu měli dvě děti. Opravdu šťastné bylo teprve to čtvrté s Deannou Piatelliovou, s níž se Dempsey oženil v roce 1958; proto také vydrželo až do Jackovy smrti v roce 1983. Když na konci května toho roku umíral, mohl si říct, že prožil báječný život plný radosti a štěstí. Vzácné nezdary a porážky, které utrpěl, na tom nemohly nic změnit.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.